„Podle ovoce je poznáte“

Tak jako téměř vše, byl v tomto světě překroucen i význam slova „apokalypsa“, což ve skutečnosti znamená zjevení, odhalení, zhroucení starých struktur. Žijeme v době apokalypsy. Toto období bylo předem známo, jako období zhruba dva tisíce let od působení Krista – pravého Ježíše (samozřejmě náboženství a církev jsou z valné části spíš „anti-Krist“).

 

Ježíš jakožto individuální bytost nepřišel na Zemi proto, aby za dva tisíce let po jeho vtělení zůstávalo vše při starém – mrtvé. Když už je o tom řeč: i kdyby byl někdo nějaká vysoká duchovní či andělská bytost nebo nějaký stvořitel (zakladatelská inteligence), myslíte si, že se po milióny let nemění a nevyvíjí?

 

Jsme metamorfující se vědomí (inteligence), systém uspořádání reality je v neustálém chodu. V době, ve které žijeme, nejde o Ježíše, ale o kristovské energie. Kristus (Christos/Sophia) je úroveň vědomí. Je to „vědomí jednoty“, nepolarizovaná energie – sjednocený mužský a ženský princip.

 

Ježíš prostě působil, léčil, promlouval, konal… – ale rozhodně sám o sobě nikdy neřekl, že je Kristus, protože pokud někdo kristovskou bytostí skutečně je, ví že nejde o formu a že na něj lze nanejvýš pouze takto „ukázat“, že to může říct pouze okolí (je to záležitost nejen pocitová, ale i fyzikální). Platí to dokonce všeobecně: nikdo z nás není „někým“, pouze skrze nás působí určitá inteligence, síly a energie. Veškerá realita či existence tvoří jediný organizmus – pouze existuje úroveň (perspektiva) pravdy a existuje úroveň (perspektiva) hry.

 

Pro většinu lidí, zvyklých existovat v dualitě, je to momentálně nejspíš ještě nepochopitelné, ale podstatou kristovské energie, bytosti a inteligence je jednota protikladů – „světla“ a „tmy“. Potkal či narazil jsem už na několik lidí (dohromady tak deset), kteří se prohlašují za Ježíše Krista či archanděly: je to totéž, jako kdyby říkali, že jimi nejsou…

 

Vysvětlení:

Je to trik univerzálního datového pole (egregoru), které je inverzní vzhledem ke stvoření (funguje jako zrcadlo – negativ) a potřebuje, aby se lidé/bytosti pokládali za masky (formu, nejlépe uniformu) jakýmkoliv způsobem, aby je mohlo parodovat – vytvářet pokřivenou karikaturu.

Realita je prostor a pohyb v jednom; stvoření je primárně pohyb (život), informační obraz je primárně prostor (záznam, paměť) – to se ale vzájemně reflektuje, takže obojí je určitý druh existence, bytostí a kvazi-bytostí.

Dokud nepochopíme, co je realita, jak funguje a kdo opravdu jsme, nějaká takzvaná „transformace“ je akorát tak výsměch všemu…

Nejsme informace – jsme inteligence.

Aby datové pole pracovalo souladně a tedy pro stvoření (ne destruktivně proti němu), příslušné kolektivní vědomí musí odrážet sjednocený mužský (pohyb, světlo) a ženský (prostor, tma) princip. Tím se zruší polarita a s nepolarizovanou energií egregor není schopen samostatně (odděleně) pracovat. Výměna informací (díky průzračnosti a plynulému toku energií) je pak tak blesková, že mezi stvořením a jeho obrazem není rozdíl.

To je to, o čem to skutečně celé je.

 

Než zase někdo začne machrovat, měl by si nejdřív zajít do přírody mezi normální tvory…

 

Kristus (Christos/Sophia) je božský archetyp. I když tu byl ztělesněn a osoba jménem Ježíš skutečně existuje (čistě energeticky a duchovně, nijak nábožensky) a za ty dva tisíce let se rozhodně ještě mocně vyvinula – podobně jako oheň se skládá z plamenů, tento archetyp lze kdykoliv znovu mnohonásobně ztělesnit a energeticky reprezentovat.

Lze tím přeprogramovat lidské morfogenetické pole a „rozsvítit“ či probudit spící kolektivní vědomí – osvobodit lidstvo ze spárů vetřelců a manipulátorů, kteří mohou operovat pouze v pásmu polarizované reality (filozofie „rozděl a panuj“). To umožní aktivaci planetární životní síly/kundaliní a další navazující procesy.

Podstatou pravé kristovské energie je jednota protikladů, sjednocený mužský a ženský princip – síla a láska v jednom tvoří společný neutrální střed, bod rovnováhy, který zprostředkovává spojení s nepolarizovaným zdrojem energie – centrálním sluncem a božským zdrojem (zřídlem absolutna) samotným.

Duchovní podstata každého z nás je přesně taková, je nad polaritou/dualitou. Bytostně jsme fraktály či prameny nebo jiskry božské (kristovské) energie, pouze máme různé vibrační signatury, ale jádro je stejné. Vlastně ani nejsme lidé, jsme bohyně a bohové. Uhlíkové struktury pouze tento fakt zastiňují.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.