Nikdo, růžeskvoucí démant absolutna

Vaše „nadbytečná DNA“, která tvoří 97 % vaší lidské DNA, je pevný disk pro aktivaci vašeho Světelného Těla, zatímco jste stále uzemnění ve vašem třídimenzionálním pozemském vozidle.

 

V kresleném filmu je možné vše (hlavně různé akční zážitky a spousta humoru). Můžete ho dokonce rozbít, a přesto tam není možné škodit ani trpět. Dvourozměrné prostředí nemá zpětnou vazbu samo se sebou, potřebuje aby ho někdo PROŽÍVAL v projekci třírozměrné.

 

Kdysi dávno si DIVÁK/TVŮRCE pomyslel, jaké by to bylo úžasné stát se FYZICKY onou „všemohoucí kreslenou postavou“, HRÁČEM/UMĚLCEM, a zároveň zůstala zachována DUCHAPŘÍTOMNOST; tj. aby současně dokonale fungoval princip duality (hra ve hmotě) i princip jednoty (láska v duchu). Aby to bylo možné, tak se nehmotné „já“ musí stát hmotným tělem – vědomí či duch se musí „načíst“ do formy flexibilní světelné plazmy. Řada z nás to nyní zažívá na vlastní kůži a většinu z nás to dříve nebo později (čas je relativní) potká; samozřejmě pokud s tím souhlasíme nebo jsme si to zvolili před vtělením.

 

 

Rozkliknout.

 

„Během mnoha staletí vašeho světa se koncept Světelného Těla objevil v mnoha kulturách a byl nazván mnoha jmény. Taoismus ho nazývá „Diamantové Tělo“ a „Jadeitové Tělo“. Kabala ho nazývá „Merkabah“ a Tantra ho nazývá „Adamantinové Tělo“. Křesťanství ho nazývá „Glorifikované Tělo“ a Katolíci používají termín „Svaté Tělo“. Védanta nazývá vaše tělo ze světla „Supravodivé Tělo“ a termín „Nadnebeské Tělo“ je používán v Súfismu. Neo-platonismus používá termín „Zářivé Tělo“, zatímco Hermetismus používá jméno „Nesmrtelné Tělo“. Krija Joga používá termín „Tělo Blaženosti“ a Smaragdové Desky používají jméno „Zlaté Tělo“. Termín „Světelné Tělo“ pochází z Tibetského buddhismu.

 

Jak můžete vidět, koncept vědomí ve formě těla ze Světla byl živý v paměti duchovních hledajících a vůdců po tisíciletí. Protože potenciál pro toto tělo je hluboko ve vaší genetické paměti, můžete mnohem snadněji přijmout tuto formu Světelného Těla jako příbytek pro své vědomí.

 

A co je nejdůležitější, tento potenciál je hluboko uvnitř toho co bylo nesprávně označeno jako vaše „nadbytečná DNA“. Vaše nadbytečná DNA, která tvoří 97 % vaší lidské DNA, je pevný disk pro aktivaci vašeho Světelného Těla, zatímco jste stále uzemnění ve vašem třídimenzionálním pozemském vozidle.“ – Arkturiáni

 

Rozvinutí světelného – krystalického těla „směrem zespoda“ (tzn. z prostředí pevné hmoty, uhlíkových struktur) lze dosáhnout pouze opakovanou interakcí s energeticko-informačními poli (univerzální pamětí), zahrnující příslušné spektrum prožitků. Je třeba rozpustit paradigma boje a integrovat oba oddělené protipóly zpět do harmonického souladu – nechat je v sobě alchymicky transmutovat. Jedná se o náročný tvořivý proces, kde plátnem je tvůrce sám.

 

Aby toto bylo možné uskutečnit, bylo nutné nejprve rozdvojit systém realitních polí – vytvořit prostředí oddělené pozitivity a negativity, z nebeských výšin padnout na dno (postupnou fragmentací, propadem a rozpadem – neustálým dělením a vzdalováním se) a postupně se zase dostat (vrátit) zpět – sestoupit a zase vzestoupit.

Poznámka: viz konvoluce/“pád“ tvořivé andělské inteligence, kolektivu duší Metatron (i když to má mnohem širší souvislosti a většinou se nikde takto neexperimentuje); rád bych k tomu jen dodal, že čím vyspělejší bytost, tím skromnější a průzračnější – nechat si říkat lord, mistr nebo archanděl nebyl zrovna šťastný nápad (dále je jasně vysvětleno proč).

 

 

Je to samozřejmě na jednu stranu dosti šílený proces, jelikož už zde (v úrovni pevné hmoty a astrální, fantomové reality, která postupně jako vedlejší produkt vznikla) nejde pouze o příběhová rozhraní (HRU), ale zároveň i o skutečný BOJ o tato rozhraní a přechody (brány) mezi nimi. Záměr vytvoření „suverénního, životaschopného otisku tvořivého ducha ve hmotě“ se naplní až tehdy, až se obě strany konfliktu podaří „zpětně zkrotit“. Poté se realita kompletně restauruje, přičemž synergický efekt bude gigantický.

 

Podobnou energii jako tento tvoreček (japonská létající veverka) měla dnes obloha, mraky a slunce. Jemnost, vibrace, konzistence, koherence a polarita světla a s tím i vazba projektovaných struktur se opravdu výrazně mění. Stačí do toho „ťuknout“ a celé se to přeskládá do úplně nového vzoru. Otázka je, zda to starý vzor pohltí a transformuje anebo to „nestravitelné zbytky“ vyvrhne. Dnes jsem šel kus cesty podél dálnice a ty zombie za volantem připomínaly živou reklamu na brainwashing.

 

 

Těžiště reality se přesouvá do anti-gravitačního 5D-modelu. Vzestup je o zrušení polarity a nabytí schopnosti polaritou vládnout o vlastní vůli (kupříkladu de-manifestovat a zase re-manifestovat svou fyzickou formu). V systémové dualitě jsou středem zdrojového/datového pole dvě oddělená polarizovaná slunce, v systémové jednotě tímto středem je jedno hlavní společné slunce nepolarizované podstaty. Vzestup v jeho multidimenzionální podobě je o zrušení závislosti na fraktálu (systému) vyššího řádu (duchovním rodičovském elementu), což znamená přesun individuálního vibračního vzorce (signatury) do pozice absolutního středu univerzální duchovní matrice – jejího vnějšího jádra (kde tím vnitřním je všudypřítomný božský zdroj, existence či realita samotná).

 

 

Být „pan Někdo“ je největší zhovadilost ve vesmíru

Oči živé bytosti vyzařují světlo, ale současně je v nich přítomen přízrak: NIKDO, který hraje hru, že je někým. Zároveň ani nic jiného dělat nemůže. Toto je jeden ze základních triků reality. Je úplně jedno, jak moc je někdo duchovní (nebo citlivý, i když to je samozřejmě také velmi důležité) – bez základů se to nikam nepohne (anebo to skončí v rozkladu, což lze popsat tak, že větve jsou pokládány za strom; realita se re-projektuje skrze druhotný střed a vytvoří si druhotný – nebo úplně falešný nebo umělý – základ).

 

Existence (absolutno) je kaleidoskopická všebytost (viz fraktály, hologramy, mandaly, principy multidimenzionální fyziky a posvátné geometrie, architektura reality…). Zároveň podstatou věčnosti bytí je jeho zpětná vazba se sebou samým v podobě prožívání (umocnění života —› dimenze) – prožívajících individuálních bytostí, které jakožto jednotlivé části (jednotlivci) tvoří celek zázraku JEDNOHO a jeho harmonickou podstatu a živou esenci: univerzální energetický zdroj a duchovní (krystalický, přírodní, organický) stroj v jednom – „pohádkové monstrum“.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.