Návrat k přirozenosti bytí versus návrat do nicoty

Postupný propad a rozpad (fragmentace) systému realitních polí skončil – v kontextu védské literatury – v temném věku Kalijuze (3 x 144 tisíc let). Jeden vývojový proud se ze dna vrací zpět k přírodě a životu v harmonii (transcendentnu), druhý tvoří slepou vývojovou větev, směřující k neodvratnému, absolutnímu zániku (pohlcení) a při nejlepší vůli ho nedokážu popsat výstižněji nežli jako generaci kyber-zmrdů.

 

 

„Žijeme ve fyzickém prostoru a nikoliv kyberprostoru – na to, abychom dobře přemýšleli, nepotřebujeme jen nějaké elektrické impulzy mezi neurony, ale také svaly. Myslím si, že skutečné papírové knihy filosofie, poezie a náboženství tady vždycky zůstanou, protože v sobě budou obsahovat jiné myšlenky a asociace než stejný text na obrazovce. Věřím v ten typ inteligence, který se rodí z kontaktu s reálným fyzickým světem půdy, kamenů a rostlin a bojím se, možná zbytečně, že přicházející generace budou v řadě aspektů patřit mezi nejhloupější a nejméně připravené generace posledních staletí, protože práce s počítači je obrala o dlouhodobé strategické plánování a zkušenost přirozeného světa.“

 

 

Obě neslučitelné linie nemohou sdílet stejné pásmo (doménu existence) věčně. Řídíte se vlastním, autentickým pocitem, nebo nějakou vykonstruovanou myšlenkovou šablonou – umělým filtrem? Spousta lidí je už tak vypatlaná, že není schopná rozeznat fikci od reality, televizi od života, poslouchají na slovo a je jim všechno jedno…; nechť se jim tedy jejich „úžasný sen“ splní, já ty muchomůrky zelené a saponáty na záchody (takové mají tito lidé většinou charizma) nemohu ani vystát, zvláště po zkušenostech typu (jak pravil Morpheus): Mnozí z nich jsou tak naprosto na systému závislí, že budou ochotni ho bránit.“ Jestliže někoho zajímají víc peníze, sláva, moc, úspěch, kariéra, majetek a pohodlí, nežli vlastní duše, přirozená spiritualita, svoboda a skutečný smysl existence, co jiného mu může zákon rezonance přitáhnout, nežli agónii hrůzy a vymazání z knihy života?

 

 

Ve světech ducha (transcendentních, „pohádkových“ realitách) není rozdíl mezi dobrem a zlem, světlem a temnotou – bytosti jsou plně vědomé a neexistuje zde žádný oddělený egregor, který by někým manipuloval proti jeho vůli. Všichni vědí, že jde o hru, ne o život, takže například i démon se v takovémto světě řídí soucitem. Pro nás v dualitě, světě rozumu (ega, polarizované mysli) – se zpomalenou (retardovanou) výměnou informací (tokem energií) -, je to nepochopitelné.

 

 

V nízkých vibracích se realita dokáže samo-vytvářet (sebe-organizovat) i v protisměru, negativem napřed (naruby). Tím vznikají hybridní myšlenkoví tvorové, bez-emoční jemnohmotní predátoři, kteří realitu vnímají jako virtuální počítačový program (jsme pro ně v podstatě jen kreslená postava nebo odraz v zrcadle) a čerpají energii ze stvoření (kterým manipulují k „obrazu svému“), které vzniklo původním přirozeným způsobem.

 

Predátoři potřebují, aby hvězdný aktivační cyklus a galaktická transformace probíhaly – pokud možno co nejvíc – rovněž obráceně: z vnějšku dovnitř (viz ona šílená záplava impotentních informací, nebo fotonový pás – pokud není podpořen zpětnou vazbou zevnitř). Proto je kolektivní vědomí lidského druhu pořád tak rezistentní (mimochodem v roce 1800 tu byla jen miliarda lidí, nyní 7,4 miliardy) – energie stále jen „bublají na povrchu“…

 

Když to tak sleduju, čím větší hloupost a povrchnost, tím víc lidí to zajímá – predátoři potřebují kolektivní vědomí na úrovni hlupáka (zákon soběpodobnosti: fraktály s nejvyšší intenzitou/frekvencí opakování jsou nejblíže středu).

 

Skutečná, hodnotná a trvalá změna může nastat pouze na úrovni duše, zevnitř nás. Mysl sama o sobě je virtuální, duše je „nejskutečnější skutečná“ (jako když na jaře rozkvete strom)…

 

Na konci roku 2017 má prý dojít k dalšímu měření, jak na tom lidstvo je. laugh Je to jak někde v inkubátoru. Řekl bych, že ve vyšších dimenzích mají na fungování světa pevné hmoty poněkud zkreslený názor a snaží se aplikovat „vysokorychlostní principy“, jdou na to technicky, sice možná duchovně, ale příliš přes mužský princip. Aby se to „vyvážilo“, všichni navíc mluví o bezpodmínečné lásce a prezentují ji jako ženský princip, kterým ale není, neboť to je univerzální (nepolarizovaná) energie. Takže se to „nenápadně“ celé drží v polaritě/dualitě. Dokonce i když někdo mluví o jednotě protikladů – což je jediná cesta, jak ze všeho ven -, tak většinou vůbec nechápe, co to znamená…

 

Predátorů se lze zbavit pouze aktivováním nepolarizované energie (ze které je stvořená například i duše). Tím, že cit a rozum (emoce a vůle) harmonicky spolupracují, vytváří to společný neutrální střed, bod rovnováhy, čímž se ruší polarita a tam kde není polarita, není ani polarizované/dualitní myšlení a predátor nemá kde existovat, neboť ke své existenci potřebuje konflikt.

 

 

 

„PRŮCHOD DO JINAM“ PROBÍHÁ VE SKUTEČNOSTI ÚPLNĚ JINAK

Veškerá pravda je zjevená v přírodě a jejích živlech, což zahrnuje i duši. Podstatou života je přirozená, kontrastní rovnováha – výmysly jako „bio-spirituální vzestup“ či „světelná transformace“ se nijak zvlášť neliší od duchovní robotizace. Je to nepřirozené, vyšinuté, nenormální, jako se líhnout v umělém osvětlení… Popravdě řečeno mi to připomíná jakousi parodii na existenci (nepsal bych to, kdyby řadě lidí nebylo z toho „nového“ bílého slunce divně, ale prý má časem začít i aktivace zevnitř; taky prý vezdejší Velké Centrální Slunce 18 trilionů let sestupovalo po spirále…).

 

Je-li bytost nebo nějaké společenství připraveno, v pravý čas se objeví „průchod do jinam“, jako přirozená součást dění. Nelze to vynutit uměle. Respektive lze, ale zůstanete v umělé (neplnospektrální) realitě. Tu ať si „duchovní mistři“ strčí někam… Přírodní realita není duchovní, ale zázračná.

 

Průchod „bránou“ nebo nějakým „přírodním prostupem“ spontánně vyplyne z příběhu života. Není třeba nějak sadisticky transmutovat. Jakmile v poli individuálního nebo kolektivního vědomí dojde ke kritické kumulaci – intenzitě, frekventovanému opakování soběpodobných energií/informací, čili k určité hladině poznání, kdy už to dotyčná vrstva neudrží v aktuálním rozměru/proporcích (kumulované informace/energie/emoce postupně vytváří tlak, teplo, mění skupenství, v jejich středu se tvoří světlo/slunce nebo podobný typ projevu…), vrstva se spontánně propadne/přesune a buďto projde do již existujícího nebo si vytvoří nový způsob uspořádání – jinou dimenzi. Lze to principiálně přirovnat například k překonání hranice rychlosti zvuku či světla, změně gravitace (vibračního vzorce), stavu beztíže, proměně semene v plod apod. V souladu se strukturou sjednoceného pole existují určité spontánní přirozené frekvenční bubliny či bariéry. Začínám docela chápat, proč se někteří indiánští šamani tak smějou, jelikož ezoterici nebo různí spiritualisté a „duchovní mistři“ si pouze myslí, že něčemu rozumí, ale ve skutečnosti to je naprosto vyumělkované a šílené. Aby se něco trvale a hodnotně změnilo, nejen na povrchu, je třeba v první řadě najet na správnou kolej a řídit se opravdu pocitem a intuicí, naladit se na vlny přírody

 

Pravděpodobnost, že se objeví nějaká „zázračná příležitost“, je podpořena na makro úrovni. Spirála naší sluneční soustavy se dostává do sféry vlivu (fotonového pásu) slunce vyššího řádu (domény vyššího řádu; slunce tvoří jeho střed nebo jakousi centrálu). Duchovní srdce lidské bytosti lze přirovnat k vnitřnímu slunci, buňky k mikro bránám – zbytek lze celkem snadno vycítit nebo si představit a domyslet, co by se mohlo stát. Brána duchovního srdce souvisí s humorem, smíchem a přirozeností, také to chce klid a to nejdůležitější je úcta k životu a k živým bytostem a schopnost soucítit – cit, soucit a láska, opravdovost, nejlépe podpořené zdravým sebevědomím (vůlí, vnitřní silou), to je ta hledaná „jízdenka“ do lepších světů…

 

Bez druhých nelze existovat, což je dokázáno v tomto článku: Bezcitnost a vnitřní slepota jsou nejjistější cestou do pekla. Pokud tedy někdo dává přednost egu před duší, spotřební existenci před přírodou nebo náboženství před přirozenou spiritualitou, je to „osel a darebák“ smile (jak by řekl Šríla Prabhupáda) a do duality patří. Důsledkem ignorance může nakonec být elektronický koncentrák (čipová totalita), vakcinacizmus a země plná duševně chorých klerofašistických robotů. Jak pozoruji lidi, lhostejnost, zbabělost a tupost drtivé většiny z nich je neuvěřitelná.

 

 

 

 

Poznámka na závěr

Neustále je odváděna pozornost směrem ven (zatímco pravda je uvnitř) a všemožně podporováno dělení na světlo a na tmu (zatímco duše je nepolarizovaná). Koho ta demence ještě baví?

Řešení je:

  • uvnitř nás
  • nejsme světlo ani tma, ale všechno – duše je nepolarizovaná
  • lze to buďto pochopit správně nebo nesprávně
  • klíčem je neporušenost, vnitřní soulad – nikoliv dobro či zlo
  • v neporušeném prostředí nelze škodit a tím pádem ani trpět
  • jsme světlo a přízrak v jednom
  • temnotu lze použít buďto konstruktivně nebo destruktivně, zrovna tak jako světlo, ale nelze ji „porazit“ nebo ignorovat, potlačovat – právě tím se tvoří zlo
  • jakmile si uvědomíme, že jsme vším, žádná oddělená síla „proti nám“ prostě nebude existovat, jelikož maximum je 100 % smile

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.