Fantomový podraz

Duše (bytostné jádro) má multispektrální charakter, je jedinečným „tónem“ („hudební skladbou“, symfonií světel, barev, živlů, zvuků…) univerzální inteligence – křišťálového „květu života“. Podstatou její autonomie a „schopnosti či daru existovat věčně“ je dokonalá souhra všech prvků, a tak i když to je obtížně popsatelné (kvůli enormní pohyblivosti a proměnlivosti), lze o tom říct zhruba toto: všechno má svůj neviditelný, společný (fluktuující) střed – všechny části individuální podstaty jakožto celku mají k onomu pomyslnému (nelokálnímu) středu (nebo by se dalo říct „energetickému těžišti“) totožný vztah; lze to popsat jako univerzální klíč, který pasuje do všech zámků.

 

Přesně tímto způsobem funguje prapůvodní, přírodní (přirozená) realita – krystalický matrix. Pokud bychom to vzali z protisměru, bytost je tak dokonalá, že si vytváří vlastní zdroj; doslova tvoří sebe sama (podstata zdroje – zřídla, z něhož vzešla, je zcela stejná).

 

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT

 

Tuto pravdu se nám svým jazykem a ze svého úhlu pohledu snaží všemožně sdělit evoluční strážci, zakladatelské inteligence tohoto vesmíru (v rámci určitého rámce, jelikož předat nějaké informace zde opravdu není jednoduché, vzhledem k tomu že se nacházíme ve světě „tvrdé matérie“); mnoho věcí bylo vymazáno, zastaveno, zmanipulováno – jisté síly samozřejmě mají velký zájem na tom, abychom zůstali tvrdnout v jejich systému (fantomovém matrixu) a objektivně řečeno se jim to značně daří.

 

Čistě za sebe k tomu můžu říct, že s blbostí (vnitřní slepotou, tvrdohlavém trvání na nějakém programu, místo aby se člověk zeptal: opravdu to, čemu věřím, souzní s přirozeností bytí – přírodou? nebo to je jen nějaký druhořadý psychologický žvást?) se opravdu špatně bojuje a co může být hloupějšího, nežli vsadit na vlastní pomíjivou, sebeklamnou výlučnost, když může být člověk samotným absolutnem (jeho obrazem). Je pravda, že ve fantomovém matrixu jste úžasným „někým“ (ať už skrytě či otevřeně lepším/horším než druzí), jenomže v tom přírodním, zázračném jste VŠÍM, přestože z fantomové perspektivy působíte možná jako „nikdo“.

 

V hybridním, fantomovém matrixu, který z valné části pracuje s virtuální myslí, vytvoření zmíněného „absolutního středu“ není možné, a proto se nevyhnutelně jednou rozpadne (exploduje a imploduje). Některá spektra – nejen na úrovni individuální duše či vědomí, ale obecně systémově – či části spekter jsou jen simulace, umělé napodobeniny. Interakce (výměna informací) mezi elektrickým a magnetickým okruhem (projekční bílou a gravitační černou dírou) v některých vrstvách této reality je kriticky zpomalená; díky tomu si „vládci“ této reverzní soustavy mohou sice po určitý čas synteticky projektovat něco, co by jim v původní realitě neprošlo (manipulují energií živého stvoření) – k čemuž využívají i docela solidně duchovně vyspělé bytosti, které se nechaly nachytat a uvěřily naivním, nefungujícím světelným/andělským báchorkám -, systém se ale zákonitě dříve nebo později sám „odpálí“ a spotřebuje („zreziví“), jelikož jeho soukolí se otáčí v nesprávných úhlech a nesprávnou rychlostí. Na druhou stranu, i když to je šílená karikatura, interakce některých částí s původním matrixem tvoří docela zajímavé věci, které by přímou cestou nikdy nevznikly (zatím to je omezené filozofií „něco za něco“, až se ale umělý obchod změní v přirozenou reciprocitu, představte si, že můžete například bez peněz cestovat po světě a žít si někde na tropických ostrovech v luxusních hotelech, užívat si nekonečné různorodosti a chutí světa… – s tím že to celé řídí pouze „kompas“ vaší duše – samozřejmě v kontextu 3D).

 

Opakuji to pořád: největší záludnost je tzv. duchovno, tzv. pozitivita a tzv. dobro. Příroda není ani duchovní, ani pozitivní, ani dobrá – její podstatou je SOULAD, vyvážený, zvládnutý kontrast dvou (a mnohem více) zrcadlových faktorů. Bez negativu (negativní expozice) nelze nic manifestovat. Pes, přítel člověka, ztělesněná láska, je HODNÝ, nikoliv dobrý. Dobrotivost v tomto smyslu je naprosto tendenční a podmíněná – není to univerzální vlastnost (jinak řečeno, nejde o dobro, ale o zdroj, ze kterého pramení, zda je polarizovaný nebo nepolarizovaný). Je-li něco skutečně hodnotného, tak to jednak na podmínky zvysoka kašle a jednak je to tvořeno silou, jež je výsledkem rovnováhy protikladů (vzoru a negativu, pohybu a protipohybu) – silou, která stojí nad polaritami a zároveň je zdrojem obou. Je-li někdo hodný, v polarizované/dualitní realitě nebude jak blbeček ke každému vysílat lásku; na hovado, nějakého psychopata nebo ignoranta tohle neplatí. O sjednoceném mužském a ženském principu se sice hodně píše, ale téměř nikdo neví, co to skutečně je. Určitě to ale není dobro, protože dobro je polarizované. V zájmu nejvyššího dobra všech je harmonie – soulad, nikoliv dobro, a v rovnováze může být pouze nějaké „+“ a „-„; dvě „+“ rovnováhu nepotřebují. V češtině lze dokonce odhalit i hlubší souvislost: neznělým anagramem slova dobro je slovo robot (schválně, jak vám počínání některých ezo-ducho kašparů připadá?).

 

 

Realita je kouzelné zrcadlo (podobné rozvlněnému oceánu). Podstatou toho, jak to funguje, je optika (prostor) a vibrace (pohyb) v jednom (dvojitý vjem a výsledek jeho interakce, rovnováhy, respektive membrána a tok energie mezi – hyperprostor). Zřídlo ducha/citu a zřídlo mysli/fantazie (předSTAVivosti) vyplývají nekonečně jedno z druhého, vzájemně se nekonečně reflektují.

Plazmatické vlny („tekuté světlo“, krystalické kódy), které na Zemi proudí (jimiž proniká naše sluneční soustava), s tím souvisí.

Probíhající transformace není pouze o lásce, ale spíš o zázraku, jenž se projevuje současně dvěma způsoby – vibračním (emoce, extáze) a optickým (projev, forma). Čím jdeme do větší hloubky (jsme opravdovější, živější), tím širší se před námi otevírají obzory možností.

Sebe si vědomé vědomí nutně existuje tímto způsobem, jako něco, co se projevuje dvěma způsoby současně (cítění a myšlení) – jinak by nebylo tím čím je (podstatou je zrcadlení rozmanitosti, ne stejnosti). Pokud tuto vlastnost reality ignorujeme, nějaká část našeho „já“ (nebo například i kolektivního vědomí) se automaticky izoluje formou odděleného nevědomí – samostatného negativu.

Realita (přirozený, skutečný život) nemá nic společného s tzv. duchovnem či tzv. ezoterikou, je to prostě živoucí záhada, zázrak, mystérium – příroda je toho nejpřesvědčivějším důkazem, který máme denně na očích.

 

Jednoho dne se otevře brána do světa zázraků; možná že se také otevře brána do světa duchovního cirkusu, nutně spojeného s jakýmsi podivně zavirovaným pozadím, které se samozřejmě „překrásně blýská“ – protože uvnitř takové není… Člověk by se v „králičí noře“ (červí díře) měl smát a být v pohodě, téměř by mu to mělo být jedno – nejhorší je očekávat nějaký „vznešený, posvátný zážitek“, protože pravá realita prostě žádné divadlo nehraje. Jak to tak vše sleduji, některé info-zdroje dosti zákeřně a velmi lstivě (navíc často prostřednictvím „nic netušících“ lidských zprostředkovatelů, kteří to „myslí dobře“) lákají do svých rozklížených andělských pastiček, jen aby dál mohly prodlužovat agónii neodvratného. Stačí k tomu použít nějaký bombastický nápis a lidé milerádi všechno sežerou, jenom aby nemuseli sami něco dělat zevnitř sebe; možnosti jsou k tomu v současné době přímo nevídané – „visí to ve vzduchu“.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.