Člověk galaktický – realita par excellence

Z hlediska Země, transformaci podporující, zúčastněné hvězdné systémy (dimenze, vibrační hustoty) – …spirály galaktických ramen, fotonový pás a zdroj centrálního slunce, to vše je makro verzí čaker, hadí síly/trojplamene a duchovního srdce multidimenzionální lidské bytosti.

 

Jakmile se do „ohnivé řeky“ (kristovská energie, krystalické kódy, adamantinové částice…) ponoříme naplno, postupně (či naráz) dojde ke vzplanutí zemské kundaliní a s tím i ke „sfouknutí“ uměle vytvářených (v rozporu s přirozeností bytí) problémů – přeskupení realitních/časových polí. Lze to přirovnat k roztočenému mlýnskému kolu, kaskádám vědomí, od těch vysokovibračních (živé světlo) až po ta virtuální/astrální (negativní ego), která se buď posunou, nebo oddělí a zbytek života stráví jako Hamburger-CocaCola TV Kokots, firma Práce & Syn. smile

 

 

Podstatou galaktického hvězdného člověka jsou sjednocené protiklady, takže to je vlastně anděl a démon v jednom (v harmonickém, konstruktivním významu) – jde o nezávislý otevřený systém, ztělesněné živoucí mystérium v souladu s podstatou věčného bytí/stvoření (zlatý střed). Vtip je v tom, že spolu světlo a tma nebojují, ale vzájemně se perfektně zrcadlí; jakmile totiž spolu bojují, tak už to není ani anděl ani démon, ale blázen a blb… smile

 

Jedním z principů, které božský zdroj používá, je interakce elektrického a magnetického okruhu (archetypu), bez čehož by například vůbec nemohla vzniknout individuální bytost; den v jeho úplnosti je spojením dne a noci.

 

Být anděl a démon v jednom znamená, že zároveň nejsem ani jedno (viz pohádkové „bylo nebylo“). Většinou si jaksi neuvědomujeme, že být NĚKÝM není možné – tedy alespoň ne v autentické realitě. Je možné být pouze VŠÍM čili NIKÝM, absolutnem v převleku, které hraje takovou hru (jakkoliv zcela fyzickou a „oddělenosti schopnou“). A tak paradoxně egoisté, intelektuálové a různí arogantní jedinci si sami o sobě myslí, že jsou kdovíkdo – zatímco když jste nikdo, tak jste absolutno.

 

Nic může existovat pouze ve formě kvality – ve formě kvantity (množství, rozměru) to je samozřejmě holý nesmysl (anebo to znamená pravý opak, čili vše – cokoliv).

 

Aby člověk byl vším, může to fungovat pouze za předpokladu, že jsou vzor a negativ v jednotě – harmonicky souzní (vzájemně se ruší, takže vytvářejí nepolarizované prostředí). Tím, že jsou v jednotě, vzniká něco třetího, nejednoznačného, bezhraničného, záhadného, zkrátka ŽIVÉHO… Jsme tak naplno soucitní, světelní, i naplno živelní, ohniví – je to extatické i plné zábavy a humoru. Navíc pouze toto zpřístupňuje optimální tvořivý potenciál a možnost „vládnout realitou“.

 

 

Realita klidně může být VELMI akční – jde jen o to, aby nikdo (na jednu stranu) neškodil a nikdo (na stranu druhou) netrpěl. To záleží na tom, jak vnímáme fenomén oddělenosti, zda jako něco „vážného“ nebo jako pouhou hru. Když si uvědomíme, že všechno je jen rozmanitá forma projeveného absolutna a že naše podstata je věčná, takzvané „problémy“ jsou NEUVĚŘITELNÁ hloupost. Problém funguje tak, že se něco uměle rozdělí, jedna půlka se schová a když ji člověk najde, problém vyřešil. smile Nedosáhl vůbec ničeho, vzhledem k prožitým emocím to ale mozek vnímá jako něco hodnotného. Nechce se ani věřit, že to byla jenom poměrně dost idiotská iuze… smile

 

Skutečná hodnota spočívá v neexistenci problémů. Člověk není ani dobrý ani zlý – je hodný. Jedním ze způsobů, jakým božský zdroj funguje, je, že do magnetického zřídla bytí (živého světla) vysílá elektrické signály (individualizované plameny, jiskry ducha) – což lze popsat jako „hod notou“, srážku zdrojového pole s vibračním vzorem.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.