Back to Black

„Jediné, co nelze vymyslet, je mysl samotná. Kořenem mysli je logika, květem duše, korunou realita.“

 

A nejlepší je vědět úplný hovno…

Zelený démon seděl před počítačem a naslouchal zpěvu ptáků, v dálce šuměl provoz na dálnici. Pootevřeným oknem proudil do pokoje příjemný, ranní vzduch.

 

Hlavou se mu honily složité věci, souvislosti a nesmyslné věty jako „dochází k transfiguraci/rekonverzi jin-jangové matrice“ a čím dál víc si uvědomoval, že běží neustále tak obrovské množství měnících se a prolínajících se procesů, že není v ničích silách to pochopit, natož popsat, a jaké to kdysi bývaly zlaté časy, když pil, kouřil, chodil běhat (měl tenkrát průměr 12 kilometrů na den) a nic nevěděl a hlavně ani vědět nepotřeboval – a co se vlastně změní, když někdo nějak popíše, jakým způsobem funguje realita?

 

Komplikovaný multi-proces nakonec vytvořil oscilující shluky nepředstavitelně inteligentní energie (o tom se zřejmě nikomu ani nezdá), trans-dimenzionální, hyper-prostorová energetická centra, univerzální zdroje reality, takové zázračné víry či křišťálové sféry světla, ve kterých je „vše v jednom“, takže cokoliv si myslíme, cítíme a čemu věříme, tak se to tím systémem „prožene“ a on to všechno ukládá, kontroluje, analyzuje a manifestuje, přičemž je tak chytrý, že chápe i tak iracionální fenomény jako je láska, krása, fantazie, sex, hudba, dobrodružství či humor.

 

Co když je úplně zbytečné hloubat nad detaily, snažit se nahlédnout pod pokličku oné záhadné pra-inteligence? Jestliže ona síla je vším, tedy i časem, což stejně není nic jiného nežli pohyb, co když od samého počátku existuje dokonalý systém fungování a jakékoliv projevené, individuální části, které říkáme bytost, stačí prostě být v klidu a vědět, že všechno je myšlenka a že realita je hra forem, hra fantazie, že čemukoliv skutečně věříme, tak je možné, a že individuální vědomí se může účinně spojit s absolutnem pouze prostřednictvím pocitů a intuice, že individuální myšlení je spíš jen takový zábavný architekt, přestože pro pra-inteligenci to platí naopak? Něco vytvořit znamená něco originálně zopakovat a slovo „opak“ má i jiný význam: jsme, jakožto samostatné, holografické části celku bytí konstruktivně vzhůru nohama, systém bytí udělá všechno za nás. Jaká úleva, že člověk nemusí být vševěd.

 

Zápisky idiota:

vlnové pole & silový komplex

MY/S/L {x, y, z, +, -} (3/2 x 23)2!

slovo krystal vejce organizmus

určitý určený řeč jazyk DNA/RNA počítač/internet

MEM/brána EM/anti-EM elektro-magnetizmus

soucit & patrnost (napsat článek, nebo už radši ne)

 

Šel si dolů postavit na kafe; přičichnul k té opojné směsi, neuvěřitelné, jak vůbec něco takového může existovat. Co když dokonce snaha pochopit princip fungování reality a podrobně to všechno skládat dohromady, co když to je všechno jen egoizmus, pomyslel si Zelený démon. Nebo je zbabělost to vzdát? Z toho aby se jeden zbláznil. Na každý pád, lidé by měli konečně už alespoň pochopit, že jsme v první řadě inteligence, nikoliv informace, zdroj a nikoliv forma, protože pak to je opravdu jak někde v blázinci, poněvadž nehrajeme hru, ale realita hraje nás, a to hodně nechutně…

 

Koncentrické jin:jang spirály, asociační řady/živé oktávy, kde každá následující součást posloupnosti je pootočená nebo překlopená do negativu a ve svém jádru/programu nese fluktuující vzor… Skoro lepší, když se Barta ve známém kresleném seriálu zeptali, jak to dělá (že je tak svůj), a on na to: „Nevím“ (řekl, ale co když právě tím ve skutečnosti ví).

„A jak se jmenuješ?“

„Šakalík.“

Nějaká další otázka. Odpověď: „Dělám si, co chci“. Úžasné.

 

Jak je možné, že „spontánní nevědomost“ působí tak neskutečně přirozeným a osvěžujícím, zdravým dojmem (co je lepšího nežli humor), zatímco „demonstrované poznání“ je téměř vždy tak umělé, strojené a křečovité? (Bart na Homera: „Proč říkáš takový zbytečnosti?“) Co když všechno, jakkoliv se to z našeho hlediska jeví nekonečně složité, funguje opravdu úplně samo, samo od sebe, a nám jen stačí být sami sebou, protože právě tím to nejlíp ovlivňujeme? Projektovat realitu lze jen netělesně, ve stavu čirého vědomí. Snažit se pochopit, proč má ruka pět prstů, nehty, klouby, kůži, chlupy, pihy, žíly, a to ani nemluvě o hlavě a různých orgánech, je čiré šílenství. To jen my si myslíme, že mezi proč, jak a že je nějaký rozdíl.

 

Pod oknem zachrchlal soused. Mezi notorickou tupostí a „tajemstvím nevědět“ bude přeci jen nějaký rozdíl, rozesmál se Zelený démon.

Napříč vesnicí začali energicky kokrhat kohouti.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.