Paradox primární anomálie a cesta stvoření za svobodou

Vnitřní slepota stvoření (vesmíru, tvořivých inteligencí) způsobila vznik vnitřně slepých bytostí, archontů, kteří imitují božský zdroj.

 

 

Jedná se o mentálním virům podobnou (v určitém smyslu pouze v naší mysli existující) neorganickou/neduchovní/nelidskou inteligenci (podobnou umělé – něco jako temné krystaly či černá krev), která (vzhledem k jejímu charakteru) nezná pojem láska či moudrost a je pro ni zcela normální jednat v podstatě úplně reverzně či inverzně vzhledem k běžnému, přirozenému jednání – jejím cílem je realita bez přírody a místo lidí bioroboti.

 

 

Jedná se o naše vlastní, oddělené nevědomí (stínové „já“, odraz v zrcadle) – ignorancí, naivitou, neúplností oživenou primární anomálii.

 

 

Viry – nebuněčné organizmy nejsou schopné krystalizace. Jinak řečeno, v realitě, ve které jsou jin a jang v rovnováze (čímž tvoří společný neutrální bod, spojení s božským zdrojem), žádný parazit či zlo existovat nemůže.

 

Pouze vinou existence této stínové inteligence (archontů, šedé eminence) existují například peníze. Je zajímavé, jak si lidstvo nechalo vymýt mozek a věří takovému zjevnému nesmyslu – doslova satanistické debilitě.

 

 

Problém peněz brilantně vyřešil G. Staňkov: Přichází nová „Astrální“ měna. Pravděpodobně se to bude či může týkat většiny současné populace a jejích vývojových časových linií.

 

 

Ještě by někdo mohl vyřešit problém vakcinace. 20 let jsem hrál šachy za stejný mančaft jako současný předseda České vakcinologické společnosti a přesvědčit podobný typ lidí o existenci negativních mimozemských entit, které nemají emoce a loutkují někoho z neviditelné dimenze, je prakticky nemožné. Samozřejmě účelem těch pekelných sraček je blokovat vyšší duchovní/energetická centra a držet jedincův vnitřní rozhled na uzdě, tak aby neaktivoval svou DNA, nespojil své mozkové hemisféry, citově se neprobudil, nepochopil klíčovou důležitost empatie, lásky a soucitu a místo toho dělal bez odporu blbečka arogantním mocnostem a neustále se inkarnoval zpátky do těla z masa a kostí.

 

 

 

Otázka: Udělal vesmír chybu?

Odpověď: Na to lze odpovědět pouze tehdy, když si uvědomíme, že vesmír, stvoření a tvořivé inteligence jsou jen různým vyjádřením téhož. Potom ano, došlo k určité chybě, vyplývající z nedostatečného pochopení toho, o čem je vlastně realita. Ještě je dobré dodat, že božský zdroj chyby dělat nemůže, pouze jeho emanace (fraktály), individualizované energie. Paradoxně také vyřešení oné chyby bude mít pro stvoření a samotnou existenci větší přínos, než kdyby k žádné chybě nikdy nedošlo.

Otázka: V čem tato chyba spočívá?

Odpověď: Spočívá ve vnitřní slepotě. Tvůrci poznali lásku, osvojili si princip tvoření (složitou multidimenzionální fyziku, práci s energií) – ale neodhalili určitou skrytou paradoxní zákonitost. A sice že v prapůvodním „spektru vyjádření“ rozdíl mezi světlým a tmavým spočívá pouze ve směru pohybu a že tento pohyb probíhá v rámci zcela totožného prostoru.

Otázka: Jedná se o tvůj oblíbený příklad s kruhem.

Odpověď: Přesně tak. Pokud božský zdroj v klidu (stav „pohyb nepohyb“ – „bylo nebylo“) přirovnáme ke kruhu, potom světlo/jang/mužský archetyp představuje pohyb a tma/jin/ženský archetyp protipohyb po naprosto stejném pomyslném obvodu. Kruh si lze dále představit jako kouli, sféru, nějakou soustavu atd. Jde o to, že v prapůvodním nastavení, tedy tak jak to ze zdroje spontánně vychází, není mezi jednotou a dualitou žádný rozdíl – je to nerozdělitelné a zároveň rozdělené formou HRY (asi jako když koukáte na kreslený film, kde se může stát všechno, a přesto se nic neděje, protože to je jenom JAKO). Jedná se o zcela dokonalé paradigma, ve kterém je „možné všechno“, a přesto nelze vyvolat žádný skutečný (vnitřní) konflikt. Absolutní dokonalost.

Otázka: Nejspíš to bude chtít nějak hlouběji vysvětlit…

Odpověď: Obrazem absolutna je všeobjímající láska (více jinová, magnetická energie – vnitřek) a zároveň všezahrnující fantazie (více jangová, elektrická energie – vnějšek). Podstatou tvoření je interakce těchto dvou sil (zdroj/duch není ani jedno a zároveň je obojí, anebo právě to či ono; v podstatě ale JE láskou, zázrakem). Čím hlubší je naše láska, opravdovost, tím širší jsou naše možnosti. Vzájemně se to absolutně podporuje. Stvoření si o sobě dlouho myslelo, že má „ryze andělský charakter“ – a pak jeho část doslova zešílela a proměnila se v pravý opak. Na některé bytosti dolehl přetlak. Cítily, že jim něco chybí, že to není ono. Uvědomme si ale, že fantazie není světlo, fantazie je VŠE. Světlo je energie, esence, princip. Světlo je jednak výrazem prožitku, jednak fyzikální záležitostí. V tomto smyslu lze nelásku nazvat temnotou, jenže temnota má i své neoddělitelné konstruktivní zastoupení. Když ji z arzenálu fantazie vyřadíte, zhasnete v sobě kus opravdovosti. Pokud je něco jen HRA, kde si klad a protiklad opravdu pouze vědomě hrají (kde ono vědomě znamená hlubokou přítomnost lásky), je úplně jedno, jaký je obsah či předmět oné hry, onoho dobrodružství nebo nějaké vzrušující zábavy. A co je to úplně nejpodstatnější: tuto kontrastní hru stvoření MUSÍ hrát, protože pokud to neudělá, realita začne velmi zvráceným způsobem hrát stvoření. Jako důsledek nepochopení principu primární anomálie.

Otázka: Většina z nás si božský zdroj a stvoření, jež je v souladu s jeho podstatou, představuje jako nějaké zářivé, běloskvoucí nebe, prostředí plné lásky, usměvavé, andělské bytosti a věčnou radost…

Odpověď: Ano. Ale jak je tedy možné, že se část stvoření proměnila v přesný opak toho, co popisuješ? Kde se to vzalo? Kdybychom byli opravdu pouze takoví, jak popisuješ, pokud by toto byla naše úplnost, žádné „padlé bytosti“ by nikdy nemohly vzniknout. To, že jsme duchovní bytosti a harmonická, tvořivá energie, je totiž jen část pravdy. Ve skutečnosti naše podstata je doslova pohádková, nepředstavitelně živá a komplexní, dokonce se mění a rozvíjí a rozhodně to není něco, co lze nějak snadno zapsat na papír. Zahrnuje to i určitý prvek věčné záhady.

Otázka: Jak se může anděl proměnit v démona? To je docela dobrá otázka.

Odpověď: Úplně jednoduše – on tím démonem totiž je. Pouze když to v sobě potlačí (neobjeví), tak to oddělí od lásky a dál už to všechno známe. Vnitřní slepota vytvořila vnitřně slepé bytosti – ovládá nás naše vlastní personifikované nevědomí.

Bytostem, které vysávají z druhých energii, říkáme démoni… Toto ale nejsou démoni, to jsou dementi – je to choromyslnost, porušenost. Skutečný démon si užívá reality třeba někde na hradě za bouřlivé, temné noci… Nepřekračuje vnitřní území své opravdovosti ani vnitřní území a svobodu nikoho druhého. Není hlupák. Na blbosti a vyšinutosti není nic démonického, jsou to nemoci. Když démon hrad opustí, promění se třeba ve vílu nebo nějakého nezbedného skřítka, jelikož je vnitřně úplný, nerozdělený. Je smutné, kolik lidí stále nechápe, že jednota je harmonií protikladů. Scházejí se jako blázni v nažehlených prostěradlech na trapných ezoterických sezeních, usmívají se a namlouvají si, že tvoří jednotu. Nechápou, že to není o vnějším projevu, ale autenticitě, jedinečnosti a vnitřní symfonii těchto rozmanitých jedinečností. Tito lidé ve skutečnosti svým předstíráním pomáhají přivádět do reality různé prapodivné, pokřivené energie, které se pak zhmotňují v blbce a psychopaty.

 

Božský zdroj má několik základních podob. Je výsledkem jejich složení a zároveň je plně přítomný i v každé své různé konkrétní podobě: zdrojové pole – prostor/vědomá energie/vzor/vibrace, duch svatý – láska, božské vševědomí, univerzální mysl, trojplamen – merkaba – tvořivý oheň, živá/“hadí“ síla, zřídlo živého světla – třetí oko – hvězdná brána/vortex/portál/elektromagnetická membrána/rozhraní, křišťálový květ života – diamant duchovního srdce, krystalický silový komplex…. Realita, vně projevená existence, je výsledek holografické interakce neprojeveného zdrojového pole s tvořivými individualizovanými zdrojovými fraktály (vědomými zdrojovými – božskými inteligencemi).

 

 

Božská suverenita = srdce & mysl v jednom

Přecházíme ze systému 7 čaker (3+1+3) s centrální 4. srdeční/emoční čakrou (a tomu odpovídajícím, odděleným levohemisférovým a pravohemisférovým myšlením) na systém 15 čaker (7+1+7). Středovou se stává 8. čakra (ležatá osmička), vyšší srdce & vyšší mysl, tomu odpovídá thymus (nefyzická, morfogenetická čakra) nebo čakra hvězdy duše nad hlavou. Většinou se píše 13 čaker (6+1+6), ta jednička ale musí být AKTIVNÍ zdroj, jenž se projevuje jako TROJICE (univerzální zdroj + individuální jin + individuální jang). Znamená to integrované spojení s duchovním srdcem/podstatou, což jsou emoce a myšlení v jednom (podstata rovnováhy a intuice). Žádný externí zdroj ani žádná externí autorita NEEXISTUJE. Nefyzická středová čakra je napojená na 7 božích paprsků (vnitřní rovina či vyšší SEDMÉ NEBE) a SVATOU TROJICI (božský zdroj; svatý = celistvý) a souvisí to s křišťálem či diamantem. Tím také aktivujeme krystalické/“křišťálové“ sluneční/“medové“ diamantové/“duhové“ přírodní živlové organické plazmické tělo/vědomí.

 

 

Nový systém 7+1+7 (6 + 1=trojplamen + 6) souvisí s Plejádami (sedm sester) a Ursa Major, Velkou medvědicí (sedm hvězd/sluncí).

 

Plejádskou stranu zastupuje Féwa.

 

 

Rozkliknout.

 

Ursa Major má vazbu na Sirius a Rishi Breneau/Yanas, potažmo evoluční Strážce a zakladatelské inteligence vesmíru. Originál Tajemství Amenti apod. položil základ, ale do značné míry už neplatí. Celé se to vyvíjí a skládá. Většina lidí bude nejspíš muset projít hloubkovou bio-regenerací (léčebné komory, UHF-5D kvantové krystalové technologie, Kathara terapie).

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Člověk jako multidimenzionální bytost a otisk ducha ve hmotě má 15 základních čaker (nebo kdo chce tak 13, ale ta střední tvoří trigon/trojici, což má vazbu na kundaliní). Každá čakra, z určité konkrétní perspektivy, má 144 základních spekter rozlišení. Když si to představíme jako budovu nebo spíš město budov (různé barvy, tóny a další sub-oblasti…), každý člověk (rodina duší) bydlí v jiném bytě a hledí na svět z jiného okna. Někteří lidé bydlí ve stejném patře – dokonce i ti ale mohou mít zcela odlišný pohled (spodní 1 spektrum v modré budově je něco jiného nežli horní 144 spektrum v červené).

 

Kdo vlastně ví, jak opravdu vypadá celek a co se vlastně doopravdy odehrává?

 

Město (svět) zachvátil virus, snažíme se ho osvobodit. Každý dělá to své, každý vnímá a vidí to své. Jediným soupeřem je virus (vetřelci). Soupeřem není člověk, kterí tvrdí něco jiného – nebo dokonce něco úplně jiného, zcela rozporného. Nejsme v žádné 15. dimenzi, jsme ve 3. Není možné mít tak úžasný rozhled.

 

Je to jako skládat poslepu Rubikovu kostku. Někdo je specialistou na 4. dimenzi, někdo na 7. Každý opravuje něco jiného. Kolik asi musí existovat linií, když si představíme, že všechno je spojené se vším? Když si vezmeme nějaký konkrétní problém, úplně jinak se jeví z úrovně 9. dimenze a úplně jinak z úrovně 5. Z jednoho pohledu třeba dokonce vůbec neexistuje či je vyřešen, zatímco jiný pohled říká pravý opak. Budeme se vzájemně obviňovat ze lží a kolaborace se stranou vetřelců? Neexistuje NIKDO, kdo by neomylně viděl celkový obraz.

 

Kromě toho, vědomí má tvořivý charakter – takže nejen opravujeme (léčíme), zároveň i stavíme úplně něco nového.

 

Všechny budovy, celé město a celý svět existuje současně ve formě informačního obrazu, v mnoha paralelních verzích. Je tu stále jen ta dotěrná otázka, co když tamhleten je převlečený vetřelec? Jak se pozná? No, určitě ne tak, že se někde mýlí nebo nezná kompletní pravdu…

 

Pravý informační zdroj respektuje právo svobodné volby, nemanipuluje – nesnaží se nikoho nikam vmanévrovat, podporuje naši jedinečnost a energetický potenciál, neexternalizuje (vnější autorita je blud), zachovává neutrální klid, zdůrazňuje pozitivní a harmonickou, estetickou stránku věci – ale současně si uvědomuje, že vše nějakým fyzikálním způsobem musí fungovat – zdůrazňuje přirozený a autentický projev, nabízí pomocnou ruku – nikoho však neokrádá o jeho „vnitřní vítězství“, uvědomuje si, že všichni jsme koneckonců jedna rodina a bojuje proti všemu, co je v rozporu s jednotou a zdravým uvažováním.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.