Lepší živý rozporuplný nežli bezduchý duchovní

Podstatou života je kontrast, paradox. Pokud VĚDOMĚ (jakožto celistvé stvoření, jehož základem je láska) nehrajeme HRU na svůj opak (který tak či onak absolutno zahrnuje), pak se toto nepochopení zcela spontánně manifestuje z úrovně nevědomí: ožívají bytosti stínů (myšlenky bez srdce) a realita začne hrát nás! Nikoliv už ale harmonicky, z perspektivy jednoty protikladů, ale rozladěně, destruktivně – jako obraz našeho sebeklamu, naší neúplnosti.

 

V humoru je spousta věcí naopak, a přitom smích souvisí s bránicí (bránou duchovního srdce) a s dechem (duchem, duší). Což je hmatatelný důkaz, že jsme mnohem víc nežli pouze tvůrci (tvořivé vědomí) a duchovní bytosti. Má to celou řadu dalších rozměrů. Já osobně se například pokládám za bytost fantazie, jinak bych se cítil úplně bez křídel – jako otrok existence. Většina ezoterických či spirituálních společenství (hlavně těch „sluníčkových“) připomíná psychiatrické oddělení – všichni neustále dávají na odiv emoce, protože ve skutečnosti nic necítí. Harmonické emoce jsou samozřejmě základ, jde to ale mnohem hlouběji a mnohem dál. Není to pouze o dobru, je to zrovna tak i o dobrodružství.

 

Klid, síla, láska, zábava…

 

Nesnáším označení mistr (guru) – je to podle mě prapříčina všech problémů a takováto definice bytosti je hrobem stvoření. Nejsme zařízení na existenci, jsme existence samotná. Živý život. Jsme hráči, milovníci, umělci, dokonce snad i přízraky (jelikož se neustále metamorfujeme, měníme, vyvíjíme). Naše mnohorozměrnost je velkolepá a neuchopitelná. Je to o příbězích.

 

 

Božský zdroj – zázrak bytí – není žádná samojediná a už vůbec ne jednosměrně orientovaná síla. Je to mnohotvárný silový komplex (podobně jako duha nebo diamant), což lze zredukovat vždy na přinejmenším dvě spolupracující, protikladné síly, neboť pouze ty mohou vytvořit SOUZVUK, ŽIVÉ SVĚTLO (či chcete-li ducha, duši, vědomí, inteligentní energii). Dokonce i samotná vibrace či zvuk je o pohybu a zpětném protipohybu, kmitání (víření) mezi DVĚMA stavy, které logicky nelze popsat jinak nežli jako „+“ a „-„.

 

Harmonie dvou sil tvoří neutrální JEDNU třetí. Kdo se dosud nedostal k pochopení toho, že láska je výsledkem souladu či jednoty protikladů, bude mluvit o lásce také jako o JEDNÉ síle a nejspíš bude používat podobné nebo prakticky stejné výrazy jako harmonie, dobro, světlo – bude však i nadále v pasti duality. Intuitivně tento rozdíl lze vycítit, rozeznat, i když samozřejmě není vidět a důkazy jsou vnitřní záležitostí (aneb každý sám nejlépe ví…).

 

 

Pravá láska je výsledkem rovnovážného spojení (souznění) dvou – nejen v milostném slova smyslu, ale i v tom úplně nejhlubším. Existence je pohyb (vibrace, energie) a mysl (prostor, vědomí) v jednom, je to vždy dva v jednom. Podstatou věčnosti života je jeho umocnění na druhou v podobě prožívání individualizovaného zdroje (božského vševědomí, záhadného „všeho, co jest“). Vědomí si uvědomuje sebe sama. Vždy dva v jednom.

 

Takováto láska funguje jako perpetuum mobile a je zároveň i zázrakem a dokonalostí. Pokud láska není výsledkem souladu, čili harmonií (cítění a myšlení), ale je brána pouze jako emoce nebo něco pouze „citově povzneseného“ (sentimentálního, nostalgického, romantického, jednostranně okouzlujícího) – bytost není integrovaná (celistvá) a protiklad není pod kontrolou (tím není řečeno, že v rámci dobrodružství není občas dobré tuto kontrolu vědomě ztratit, ale řeč je o úplnosti). Všeobjímající láska je obrazem absolutna, jež se projevuje i jako všezahrnující fantazie či jako existence samotná. Toto je nezměnitelná skutečnost.

 

 

Dualitní (sebeklamné) pojetí lásky prozradí například neplodné, abstraktní řeči o „zvyšování vibrací“, sázené neustále do jednoho a téhož prázdného (nekontrastního) kontextu. Vibrace jsou jen část – druhou část tvoří vzor. Každá bytost má svůj vibrační podpis (mřížku, vzorec). Nic takového jako samotné emoce neexistuje. Je to vždy a za všech okolností spojené s nějakou další částí vědomí (ducha, duše) – pamětí, myslí, vjemem, smyslovým orgánem. Aby něco vůbec mohlo existovat (fungovat), potřebuje to negativ (zrcadlo).

 

Tento negativ existuje jednak jako zrcadlově obrácený vzor, kdy se prostě vymění „+“ a „-“ (směry pohybu, prostorová orientace) všech částí, jednak jako vnitřní převrácená hodnota celku (y = 1/x) – jako zrcadlová formace a jako informace. Zde je znovu vidět onen princip dva v jednom (zdvojení, rozpůlení, umocnění, odmocnění).

 

Optimální fungování, dané souladem či harmonií zúčastněných faktorů (které mají SPOLEČNÉ těžiště či ohnisko, střed, zdroj), je důležité mimo jiné i proto, že to zaručuje rovněž i soulad nějaké bytosti, systému či jevu a jeho/jejího energeticko-informačního pole. Pohyby v realitě poté probíhají vyváženě a není tvořen žádný přebytek ani nedostatek – žádný odpad. Nejde tady skutečně o žádné světlo a tmu, ale o harmonii a disharmonii. Příkladů lze uvést mnoho, pokud však lásku chápeme (energeticky realizujeme) jako pouhou emoci nebo dobro jako projev nějaké tendenční náklonnosti (pozitivizmu namísto autentické pozitivity), tak i když to zní pro mnohé neuvěřitelně, tvoříme tím podhoubí pro vznik zla a je třeba se nad tím vším opravdu důkladně zamyslet.

 

„Realita hraje nás“ znamená: nesouladné, distorzní energeticko-informační pole (energetická kvazi-bytost) hraje nás. A distorze tvoří astrální a fantomovou realitu. Ztratíme-li spojení se svým aktivním, vnitřním zdrojem – trojplamenem, nikdo nikdy neví, jaký externí zdroj toho využije.

 

Podstatou trojplamene je jednota protikladů: emoce (cit) a vůle (rozum) v harmonickém souznění tvoří společný neutrální střed a právě tento bod rovnováhy představuje spojení se ZDROJEM/ABSOLUTNEM. Trojplamen rovná se univerzální vševědomí (zdroj) + individuální jin (ženský archetyp) + individuální jang (mužský archetyp). Je tutíž nutné být nejen v souladu s bytím a jeho nepolarizovanou, harmonickou podstatou, ale zrovna tak i v souladu sám se sebou.

 

Stvoření lásky někdy dokáží i pěkně zlobit. Proč? No přeci proto, že jsou skutečně živá…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.