Cesta lásky, cesta strachu

Celý váš život je sen. Žijete ve vlastní fantazii a všechno, co o sobě víte, je pravda jen pro vás. Vaše pravda neplatí pro nikoho jiného včetně vašich dětí nebo rodičů. Zamyslete se nad tím, co si myslíte o sobě vy a co si o vás myslí vaše vlastní matka. Ačkoli matka může říci, že vás zná velice dobře, nemá ani tušení, kdo opravdu jste. Vy sami víte, že to tak je. Možná si myslíte, že zná­te svou matku, ale ve skutečnosti nemáte ani tušení, kdo je ona. Matka má své sny a fantazie, o kterých nikdy s nikým nemluvila. Vy nemáte ani tušení, co se skrývá v její mysli.

 

Pokusíte-li se vzpomenout si, co jste dělali v jedenác­ti či dvanácti letech, stěží si vzpomenete na víc než pět procent svého života. Samozřejmě si pamatujete ty nej­důležitější věci, jako je například vaše vlastní jméno, pro­tože je celý život opakujete. Ale někdy zapomínáte jmé­na svých dětí nebo svých přátel. Tak tomu je proto, že se váš život skládá ze snů – z mnoha malých snů, které se neustále mění.

 

Každý člověk má svůj osobní sen o životě, a tento sen se liší od snů všech ostatních lidí. Naše sny jsou ovlivňo­vány našimi názory a zkušenostmi. Proto mají různí lidé různé sny. Když s někým žijeme, můžeme předstírat, že jsme stejní, že myslíme stejně, cítíme stejně a sníme stej­ně, ale tak to není. Jsme prostě dva lidé s různými sny. Každý člověk sní své vlastní sny. Proto musíme přijmout rozdíl mezi lidmi, musíme respektovat sny druhých lidí.

 

Můžeme znát tisíce lidí, ale každý náš vztah existuje pouze mezi dvěma lidmi. Já osobně mám vztah s mnoha přáteli, ale každý vztah existuje jen mezi dvěma.

 

Mám vztah s každým svým dítětem, ale každý vztah je úplně jiný než ty ostatní. Způsob, jak sníme, ovlivňuje sen, kterému říkáme vztah. Každý náš vztah – s matkou, otcem, bratry, sestrami nebo přáteli – je jedinečný, pro­tože sníme malý sen společně. Každý vztah se stává ži­vou bytostí, kterou tvoří dva lidé.

 

Jako buňky tvoří vaše tělo, tvoří emoce vaše sny. Exis­tují dva hlavní zdroje emocí: jedním je strach a druhým je láska. Všichni známe obě tyto emoce, ale u každého z nás převládá strach. Lze říci, že normální vztah mezi lidmi je založen z pětadevadesáti procent na strachu a z pěti procent na lásce. Tento poměr se samozřejmě li­ší u různých lidí, ale i když strach může být jen šedesát procent a láska čtyřicet, vztahy jsou založeny především na strachu.

 

Abychom těmto emocím porozuměli, můžeme popsat jisté vlastnosti lásky a strachu, jimž říkám „cesta lásky“ a „cesta strachu“. Toto rozdělení pomáhá našemu logic­kému rozumu chápat rozhodnutí, která děláme. Podívejme se na některé vlastnosti lásky a strachu.

 

Láska nemá žádné závazky. Strach je plný závazků. Cokoli děláme na cestě strachu, děláme proto, že to dě­lat musíme, a očekáváme, že druzí něco udělají, protože to udělat musejí. Jakmile máme nějaký závazek a musí­me něco udělat, okamžitě se tomu bráníme. Čím víc se bráníme, tím víc trpíme. Dříve nebo později se snažíme svým závazkům uniknout. Láska však nezná žádný od­por a ničemu se nebrání. Cokoli děláme z lásky, děláme. proto, že to chceme dělat. Je to pro nás potěšení. Je to jako hra, která nás baví.

 

Láska nemá žádná očekávání. Strach je plný očekává­ní. Máme-li strach, všechno děláme jen proto, že si mys­líme, že to dělat musíme, a očekáváme, že to druzí bu­dou dělat také. Proto strach bolí. Něco očekáváme, a když se to nestane, máme pocit, že nám bylo ublíženo – připadá nám to nespravedlivé. Obviňujeme druhé, že nesplnili naše očekávání. Když někoho milujeme, nic ne­očekáváme; cokoli děláme, děláme proto, že to dělat i chceme, a také ostatní dělají to, co dělat chtějí. Když ne­očekáváme, že se něco stane, nevadí nám, když se to ne­stane. Necítíme se poškozeni, protože nám připadá dob­ré cokoli, co se stane. Proto když jsme zamilovaní, nic nás nebolí. Neočekáváme, že člověk, kterého milujeme, něco udělá, a ani my nemáme žádné závazky.

 

Láska je založena na úctě. Strach si ničeho neváží ­neváží si ani sám sebe. Jestliže vás lituji, znamená to, že si vás nevážím. Myslím si, že nejste schopni vlastního rozhodnutí. Jestliže musím rozhodovat za vás, nevážím si vás. Jestliže si vás nevážím, snažím se vás ovládat. Dětem říkáme, jak se mají chovat, protože si jich nevážíme. Litujeme je a snažíme se pro ně dělat to, co by měly dě­lat samy pro sebe. Když si nevážím sám sebe, lituji se. Nevěřím, že v tomto světě něco dokážu. Jak poznáte, že si nevážíte sami sebe? Když si říkáte: ,Já chudák, nejsem dost silný, nejsem dost inteligentní, nejsem dost krásný, nedokážu to.“ Sebelítost pochází z nedostatku úcty.

 

Láska je bezohledná; nikoho nelituje, ale přesto zná soucit. Strach je plný lítosti; lituje každého. Litujete mě, když si mě nevážíte, když si myslíte, že nejsem dost sil­ný, abych něco dokázal. Láska si lidí váží. Miluji vás; vím, že to dokážete. Vím, že jste dost silní a inteligentní, abyste se uměli samostatně rozhodovat. Nemusím rozho­dovat za vás. Jste toho schopni sami. Jestliže upadnete, podám vám ruku a pomohu vám vstát. Řeknu vám: „Dokážeš to, dej se do toho.“ Tomu se říká soucit, a sou­cit není lítost. Soucit vychází z úcty a lásky, kdežto lítost vychází ze strachu a nedostatku úcty.

 

Láska je naprosto zodpovědná. Strach se zodpověd­nosti vyhýbá, ale to neznamená, že je nezodpovědný. , Snaha vyhnout se zodpovědnosti je jednou z největších chyb, které se dopouštíme, neboť každý čin má svůj dů­sledek. Důsledky má všechno to, co si myslíme, všechno to, co děláme. Když učiníme nějaké rozhodnutí, má to důsledek. Když neučíme žádné rozhodnutí, má to důsle­dek. Proto je každý člověk zodpovědný za všechny své činy, i když si to nepřeje. Druzí lidé se mohou pokusit zaplatit za vaše chyby, ale nakonec za ně zaplatíte vy sa­mi, často dvojnásobně. Snaží-li se někdo být zodpověd­ný za vás, vytváří to ještě větší drama.

 

Láska je vždycky dobrosrdečná. Strach je nepřátelský. Máme-li strach, jsme plní závazků, plní očekávání, vyhý­báme se zodpovědnosti a litujeme se. Jak se můžeme cí­tit dobře, když máme takový strach? Máme pocit, že nás každý zneužívá; jsme rozzlobení nebo smutní nebo žár­liví nebo opuštění.

 

Hněv je zamaskovaný strach. Smutek je zamaskovaný strach. Žárlivost je zamaskovaný strach. Se všemi těmito emocemi, které vycházejí ze strachu, můžeme dobrosr­dečnost jen předstírat. Nejsme dobrosrdeční, protože se necítíme dobře, protože nejsme šťastní. Jste-li na cestě lásky, nemáte žádné závazky a žádná očekávání.

 

Nelitujete ani sebe ani svého partnera. Všechno se vám daří, a proto se stále usmíváte. Cítíte se dobře, a proto jste dobrosrdeční. Láska je vždycky dobrosrdečná. Láska vás činí štědrými a otvírá vám všechny dveře. Láska je štědrá. Strach je sobecký; sobectví zavírá všechny dveře.

 

Láska si neklade žádné podmínky. Strach má spoustu podmínek. Mám-li strach, miluji druhého jen tehdy, pokud mi dovolí, abych ho ovládal, pokud je ke mně hod­ný, pokud odpovídá představě, kterou jsem si o něm vy­tvořil. Mám o něm určitou představu, a protože takový není a nikdy nebude, odsuzuji ho a shledávám ho vin­ným. Často se za něho stydím, protože není takový, jak si ho představuji. Trápí mě to a pomalu ztrácím trpělivost. Dobrosrdečnost jen předstírám. Na cestě lásky nejsou žádné podmínky. Miluji svého partnera bezdůvodně. Miluji ho takového, jaký je, a může si dělat, co chce. Jestliže se mi nelíbí, jaký je, mohu si najít někoho, kdo se mi líbí. Nemáme právo nikoho měnit a nikdo nemá právo měnit nás. Jestliže se změníme, pak jen proto, že se chceme změnit, protože už nechceme trpět.

 

Většina lidí žije celý život ve strachu. Zůstávají v man­želském svazku, protože si myslí, že v něm zůstat musí. Mají všelijaké představy o sobě a o svém partnerovi. Veškeré drama a utrpení vzniká proto, že užíváme komu­nikační kanály, které existovaly před naším narozením. Lidé odsuzují druhé, jsou zneužíváni a jeden druhého po­mlouvají. Nutí druhé, aby se mezi sebou nenáviděli. Hromadí se v nich emoční jed, a ten pak předávají svým dětem. „Podívej se, co mi udělal otec. Nebuď takový jako on.“ „Takoví jsou všichni muži; takové jsou všechny ženy.“ Tak se chováme ke všem lidem, které milujeme – ke svým dětem, ke svým přátelům a ke svým partnerům.

 

Na cestě strachu máme tolik podmínek, že si vytváří­me spoustu pravidel, která nás mají chránit před emoční bolestí, zatímco bychom neměli mít žádná pravidla. Tato pravidla narušují komunikaci mezi námi, neboť když má­me strach, tak lžeme. Jestliže partner očekává, že se bu­du chovat určitým způsobem, mám pocit, že mám po­vinnost chovat se podle toho. Ve skutečnosti prostě ne­jsem takový, jak si mě partner představuje. Když jsem upřímný a když jsem sám sebou, partner se rozzlobí. Já mu pak lžu, protože mám strach z jeho odsouzení. Mám strach, že mě shledá vinným a potrestá mě. A kdykoli si na to vzpomene, bude mě trestat znovu a znovu a zno­vu za tutéž chybu.

 

Na cestě lásky je spravedlnost. Když uděláte chybu, za­platíte za ni jen jednou, a jestliže se opravdu milujete, pak se ze svých chyb poučíte. Na cestě strachu není žádná spravedlnost. Za každou svou chybu platíte tisíckrát. Také svého partnera trestáte za každou chybu tisíckrát. To v něm probouzí pocit křivdy a otevírá emoční rány. Váš vztah musí skončit neúspěchem. Lidé si vymýšlejí dramata pro všechno, i pro takové malichernosti. Tato dramata vidíme v normálních vztazích, protože lidé žijí ve strachu.

 

Každý vztah se skládá ze dvou polovin. Jednou polo­vinou jste vy a druhou polovinou je váš syn, vaše dcera, váš otec, vaše matka, váš přítel nebo váš partner. Každý je zodpovědný za svou polovinu vzájemného vztahu; ne­jste zodpovědní za druhou polovinu. Ať už někoho mi­lujete sebevíc, nemůžete být zodpovědní za to, co máv hlavě. Nikdy nevíte, co si myslí a cítí. Nic o něm neví­te. Tak tomu je, ale co děláme? Snažíme se být zodpo­vědní za druhé, a proto jsou naše vztahy založené na strachu a snaze ovládat druhé.

 

Snažíme-li se ovládat druhé, znamená to, že k nim nemáme úctu. Znamená to, že je nemilujeme. Naše láska je ‚sobectvím. Když si druhého nevážím, snažím se ho ovlá­dat, protože za něj cítím zodpovědnost. Musím ho ovlá­dat, protože si ho nevážím. Musím za něho být zodpo­vědný, protože cokoli se mu stane, může ublížit mně, a já se chci vyhnout bolesti. Když vidím, že není zodpověd­ný, snažím se ho k tomu přinutit, samozřejmě ze svého hlediska, což neznamená, že mám nutně pravdu.

 

To se děje, když máme strach. Protože si partnera ne­vážím, chovám se k němu, jako by nebyl schopen uvědo­mit si, co je pro něho dobré a co pro něho dobré není. Předpokládám, že není schopen se o sebe postarat. Musím se o něho postarat já. Řeknu mu: „udělám to za tebe“ ne­bo „tohle nedělej.“ Snažím se potlačit jeho polovinu naše­ho vzájemného vztahu a začnu rozhodovat o všem. Kdyžto dělám, kde je pak on? Takže to nefunguje.

 

Společně můžeme vytvářet ten nejkrásnější sen. Každý z nás má však svůj vlastní sen, svou vlastní vůli, takže ne­můžeme jeden druhého ovládat, ať se snažíme sebevíc. Vždycky máme volbu: můžeme vyvolat konflikt, nebo můžeme spolupracovat jako partneři.

 

Hrajete-li například tenis, máte partnera, jste jeden tým a nikdy nehrajete proti sobě – nikdy. Ačkoli každý z vás hraje jiným způsobem, máte stejný cíl: oba si chce­te zahrát, chcete se bavit. Máte-li partnera, který vás chce ovládat a říká vám, jak máte hrát, nebude vás to bavit. Nakonec s ním přestanete chtít hrát. Místo abyste byli spoluhráči, váš partner vás chce ovládat. A tak mezi vá­mi vznikají konflikty. Chápete-li svůj romantický vztah jako týmovou hru, všechno se zlepší. Nejde o to, kdo zví­tězí nebo prohraje. Hrajete proto, abyste se bavili.

 

Když milujete, dáváte víc, než přijímáte. A samozřejmě milujete sami sebe, takže nedovolíte sobeckým lidem, aby vás zneužívali. Nechcete se druhému mstít, ale vyjadřujete se jasně. Můžete například říci: „Nelíbí se mi, když mězneužíváš, když si mě nevážíš a když se ke mně necho­váš dobře. Nepotřebuji, aby mi někdo nadával. Neříkám, že jsem lepší než ty, ale mám rád krásu. Rád se směji, rád se bavím a rád miluji. Nejsem sobecký, ale nepotřebuji vedle sebe trpitele. To neznamená, že tě nemiluji, ale ne­mohu na sebe brát zodpovědnost za tvůj sen. Budeš-li se mnou žít, bude to velice těžké pro tvého Parazita, proto­že nebudu reagovat na tvé nesmysly.“ To není sobectví, ale sebeláska. Sobectví, strach a snaha ovládat druhého zničí skoro každý vztah. Štědrost, svoboda a láska udělají z každého vztahu tu nejkrásnější romanci.

 

Chcete-li mít s partnerem dokonalý vztah, musíte si uvědomit, že každý z vás má své vlastní sny. Jakmile si to uvědomíte, jste zodpovědní jen za svou polovinu vztahu, což je poměrně snadné. Nemusíte partnera ovládat. Jestliže si partnera opravdu vážíme, pak víme, že je zod­povědný za svou polovinu našeho vztahu. Jestliže si ho vážíme, budeme si rozumět. Nikdy se nebudeme hádat.

 

Víte-li, co je láska a co je strach, uvědomujete si, jak sdělujete své sny druhým. Kvalita vaší komunikace zále­ží na tom, zda naladíte své emoční tělo na lásku, nebo na strach. Když si uvědomíte, že jste se dostali na cestu strachu, můžete soustředit svou pozornost na cestu lás­ky. Tím, že si uvědomíte, kde jste, a zaměříte svou po­zornost na cestu lásky, všechno kolem vás se změní.

 

Uvědomujete-li si, že jen vy sami se můžete učinit šťastnými a že štěstí je důsledkem lásky, která vychází z vás, dosáhnete nejvyšší dokonalosti Toltéků – dosáh­nete dokonalosti lásky.

 

Můžeme hovořit o lásce a můžeme o ní napsat tisíc knih, ale láska je pro každého z nás jiná, protože ji mu­síme prožívat. Láska není teorie; láska je život. Láska produkuje štěstí. Strach produkuje utrpení.

 

Milovat se naučíte jedině tím, že budete milovat. Svou lásku nemusíte nikomu vysvětlovat ani ospravedlňovat; stačí milovat.

 

 

Dokonalý vztah

Představte si dokonalý vztah. V takovém vztahu jste ne­skutečně šťastní, protože žijete s dokonalou ženou nebo mužem. Jak byste popsali svůj život s tímto člověkem?

 

Pravděpodobně s ním jednáte jako se svým psem. Pes je pes. Ať děláte cokoli, pes bude vždycky psem. Nikdy z něj neuděláte kočku nebo koně. Pes je tím, čím je.

 

Přijmout tento fakt je velice důležité i ve vztazích me­zi lidmi. Nikoho nemůžete změnit. Buď lidi milujete takové, jací jsou, nebo je nemilujete. Buď je přijímáte, ne bo je nepřijímáte. Snažit se někoho změnit je totéž jako snažit se udělat ze psa kočku nebo koně. Tak to prostě je. Každý je tím, čím je; i vy jste tím, čím jste. Buď tančí­te, nebo netančíte. Musíte k sobě být naprosto upřímní ­musíte předem říci, co chcete, musíte se rozhodnout, zda chcete tančit, nebo ne. Tohle si musíte uvědomit, proto­že to je velice důležité. Jakmile to opravdu pochopíte, budete brát lidi takové, jací opravdu jsou.

 

Máte-li psa, zamyslete se nad tím, jak se k němu cho­! váte. Pes ví, jak se chovat. Když udělá něco nesprávně, co uděláte? Psu na tom nezáleží; prostě vás miluje. Nic od vás neočekává. Není to úžasné? Ale co vaše přítelky­ně nebo přítel, manželka nebo manžel? Lidé mají spous­tu očekávání a neustále se mění.

 

Pes je zodpovědný za svou polovinu vašeho vzájem­ného vztahu. Jeho polovina vašeho vztahu je úplně nor­mální. Když přijdete domů, pes štěká a vrtí ocasem, pro­tože je šťastný, že vás vidí. Hraje svou roli velice dobře a vy víte, že je to dokonalý pes. Vaše role je také skoro dokonalá. plníte své povinnosti; dáváte psovi jídlo, pe­čujete o něj a hrajete si s ním. Bezpodmínečně ho milu­jete; uděláte pro něj skoro všechno. Hrajete svou roli do­konale a pes hraje dokonale zase svou roli.

Většina lidí si dovede představit takový vztah se psem, ale proč ne s člověkem? Znáte nějakou ženu nebo muže, který by nebyl dokonalý? Pes je pes, a to vám stačí. Ne­musíte se snažit dělat z něj psa. Pes se nesnaží dělat z vás I dobrého člověka, dobrého pána. Tak proč nemůžeme I dovolit ženě být ženou, proč nemůžeme dovolit muži být mužem? Proč nemůžeme milovat člověka, aniž se snaží­me ho měnit?

 

Možná si říkáte: „Ale co když nejsem s tou pravou že­nou nebo mužem?“ To je velice důležitá otázka. Samo­zřejmě že si musíte vybrat tu pravou ženu nebo muže. Ale kdo je ta pravá žena nebo pravý muž? Je to někdo, kdo má podobné názory jako vy a kdo chce žít stejným způ­sobem jako vy – citově, tělesně, ekonomicky i duchovně. Jak poznáte, že je pro vás partnerka či partner tím pra­vým člověkem? Řekněme, že jste muž. Jestliže sto žen hledá muže a přemýšlejí o vás jako o jednom z možných partnerů, pro kolik z nich si myslíte, že budete tím pra­vým mužem? To nemůžete vědět. Proto musíte riskovat. Ale mohu vám říci, že ta pravá žena pro vás je ta, kterou milujete takovou, jaká je, žena, kterou nemusíte v ničem r měnit. To je pro vás ta pravá žena. Najdete-li tu pravou ženu, pro kterou jste pravým mužem, pak máte štěstí.

 

Budete pro ni tím pravým mužem, jestliže vás miluje takového, jaký jste, a jestliže nemá potřebu vás v ničem měnit. Nemusí za vás být zodpovědná; může vám věřit, že budete tím, za koho se vydáváte. Může k vám být upřímná a může být tím, čím je. Nemusí předstírat, že je něčím jiným. Žena, která vás miluje, vás miluje takového jaký jste. Chce-li vás žena změnit, znamená to, že nejste člověkem, jakého si přeje. Tak proč je tedy s vámi?

 

Víte, že je snadné milovat psa, protože pes od vás nic neočekává. Miluje vás bezpodmínečně. To je velice důle­žité. Jestliže vás partnerka miluje takového, jaký jste, pak vás miluje jako pes. Můžete být sám sebou, stejně jako je pes psem. Když se setkáte s nějakou ženou, okamžitě vám začne o sobě vyprávět. Chce s vámi sdílet svůj sen. Otevře se, aniž ví, že to dělá. Je pro vás snadné vidět ji takovou, jaká je. Nemusíte si nic nalhávat. Okamžitě vidí­te, co kupujete, a buď to chcete, nebo ne. Nikoho nemů­žete obviňovat za to, že je psem, kočkou nebo koněm. Chcete-li psa, proč si kupujete kočku? Chcete-li kočku, proč byste si kupoval koně nebo slepici?

 

Víte, jakého člověka hledáte? Hledáte někoho, s kým vám je dobře, kdo má podobné názory jako vy a kdo vás miluje takové, jací jste. Proč byste se měli spokojit s ně­kým jiným? Proč si nevzít, co chcete? Proč si namlouvat, že je někdo tím, čím není. To neznamená, že ho nemi­lujete. Znamená to jen, že si ho vyberete nebo nevybe­’rete, protože milujete také sebe. Každý je zodpovědný za svá rozhodnutí. Když se rozhodnete nesprávně, nemusí- ‚ te si dělat výčitky. Prostě si vyberete někoho jiného.

 

Teď si představte, že si koupíte psa, ale máte rádi koč­ky. Chcete, aby se váš pes choval jako kočka, a chcete, aby se změnil, protože nemňouká. Proč máte psa? Kupte si kočku! Tohle je nejlepší způsob, jak začít krásný vztah. Především musíte vědět, co chcete, jak to chcete a kdy to chcete. Musíte vědět, jaké potřeby má vaše tělo a vaše mysl a co vám vyhovuje.

 

Na světě jsou miliony žen a mužů a každý je jedineč­ný. Někteří lidé se k vám hodí a jiní ne. Můžete milovat všechny lidi, ale máte-li s někým žít, měli byste si vybrat někoho, kdo má podobné zájmy jako vy. Váš partner ne­musí být úplně stejný jako vy; stačí, když se k sobě ho­díte jako klíč do zámku.

 

Musíte být upřímní k sobě a ke všem ostatním. Ne­snažte se předstírat, že jste tím, čím nejste. Chovejte se ja­ko na trhu: snažíte se něco prodat, ale také chcete něco koupit. Chcete-li něco koupit, zajímá vás, jak je to kvalit­ ní. Chcete-li něco prodat, musíte ukázat, kdo jste. Nemu­síte být lepší nebo horší než ostatní; stačí být tím, čím jste.

 

Jestliže vidíte, co chcete, proč to nekoupit? Ale když vidíte, že to není přesně to, co chcete, uvědomte si, že za to zaplatíte. Pak si nestěžujte, že vás partner zneužívá, když to bylo jasné od samého počátku. Nic si nenalhá­vejte. Nepřisuzujte druhým něco, co v nich není. Uvě­domte si tohle: Víte-li, co chcete, zjistíte, že to je stejné jako váš vztah se psem, jenže lepší.

 

Nesnažte se vidět něco, co neexistuje. Nekupujte si něco, co vám nevyhovuje. Koupíte-li si něco nepotřeb­ného, stejně to. vyhodíte. V lidských vztazích je to stejné. Může vám trvat dlouho, než se to naučíte, ale je to do­brý začátek. Začnete-li svůj vztah dobře, všechno ostatní bude snazší, protože můžete být sami sebou.

 

Možná už s někým dlouho žijete. Nechcete-li se roze­jít, můžete začít znovu tím, že budete partnerku milovat takovou, jaká je. Ale nejdřív budete muset přijmout sami sebe takové, jací jste. Jedině pak můžete být sami sebou. Jste tím, čím jste, a to je všechno, čím jste. Nemusíte předstírat, že jste něčím jiným. Budete-li předstírat, že jste tím, čím nejste, nic se vám nebude dařit. Až přijmete sa­mi sebe, budete muset přijmout také svou partnerku.

 

Rozhodnete-li se žít spolu, nesnažte se ji měnit. Nechte ji být tím, čím je. Stejně jako to dovolíte psu nebo kočce. Každý člověk má právo být tím, čím je; každý má právo být svobodný. Omezujete-li svobodu své partnerky, I omezujete sami sebe, protože musíte ustavičně sledovat, co partnerka dělá a co nedělá. A milujete-li sami sebe, ni­kdy se nevzdáte své osobní svobody.

 

Uvědomujete si, jaké možnosti vám nabízí partnerský vztah? Přemýšlejte o tom. Buďte sami sebou. Najděte si ženu, která má podobné zájmy jako vy. Nebojte se riskovat, ale buďte upřímní. Jestliže to funguje, pokračujte. i V opačném případě odejděte a nechte odejít také part­nerku. Nebuďte sobečtí. Dejte jí příležitost uvědomit si, co opravdu chce, a také stejnou příležitost dejte sobě. Jestliže to nefunguje, hledejte někoho jiného. Nemůžete­-li milovat svou partnerku takovou, jaká je, třeba ji tako­vou bude milovat někdo jiný. Nemařte svůj čas a nemařte čas své partnerky. Tomu se říká úcta.

 

Je-li na vás partnerka závislá a vám to nevyhovuje, pravděpodobně byste byl šťastnější s někým jiným. Ale dokud s ní žijete, snažte se dělat to nejlepší, co můžete. Dělejte to nejlepší, protože se vám to vrátí. Dokážete-li milovat svou partnerku takovou, jaká je, dokážete-li jí otevřít své srdce, můžete dosáhnout nebe. Jestliže máte kočku, a chcete psa, co máte dělat? Bude nejlepší, když i se odpoutáte od minulosti a začnete od začátku. Všichni lidé se mohou změnit k lepšímu. Dobrým začátkem je odpustit partnerce všechno, co se mezi vámi stalo. Bylo to jen nedorozumění. Zapomeňte na minulost a začínej­te každý den na vyšší úrovni lásky.

 

Samozřejmě jde také o to, co považujete za dobré a špatné okamžiky. Jestliže jeden z partnerů druhého zneužívá, pak je lepší se rozejít. Považujete-li za špatný okamžik to, že jeden z vás ztratí zaměstnání nebo má ně­jakou nehodu, pak je to něco jiného. Jestliže jsou nesho­dy způsobeny strachem, nedostatkem úcty nebo nená­vistí, nevím, jak dlouho to můžete vydržet.

 

I ve vztahu se svým psem můžete mít špatné okamži­ky, ať už z jakéhokoli důvodu. Přijdete domů a pes ště­ká a vrtí ocasem, protože má radost, že vás vidí. Nemáte náladu hrát si s ním, ale on tam je. Pes se neurazí, když  si s ním nechcete hrát, protože to nebere osobně. Jakmile vás uvítal a zjistil, že nemáte náladu na hraní, jde a hra­je si sám. Neotravuje vás a nenutí vás, abyste byli šťastní.

 

Někdy má váš pes víc porozumění než vaše partner­ka, která vám chce udělat radost. Nemáte-li chuť se ra­dovat a chcete-li být v klidu, není na tom nic osobního. Nemá to nic společného s vaší partnerkou. Třeba máte nějaký problém a potřebujete klid. Ale vaše partnerka si může vaše mlčení vysvětlovat různě: „Co jsem zase udě­lala? Je to moje vina.“ Ale nemá to s ní nic společného; není v tom nic osobního. Když vás nechá na pokoji, ná­lada se vám zlepší. Proto je nutné, abyste si rozuměli; má-li jeden z vás špatnou náladu, druhý by to měl respektovat. Jedině tak můžete mít krásný vztah.

 

Lidské vztahy jsou umění. Je obtížnější zvládnout sen, který vytvářejí dva lidé. Chcete-li být oba šťastní, musíte hrát svou roli dokonale. Každý z vás je zodpovědný jen za svou polovinu vztahu. Máte-li osobní problémy, musíte si je vyřešit každý sám. Bude-li se vaše partnerka snažit vy­řešit vaše problémy, pravděpodobně skončí s rozbitým nosem. Musíme se naučit nestrkat nos tam, kam nepatří.

 

Také vaše partnerka se musí starat o svou polovinu va­šeho vzájemného vztahu, neboť i ona má své osobní pro­blémy. Protože to víte, musíte jí to umožnit. Musíte ji mi­lovat a přijímat i s jejími problémy, ale nesmíte se snažit řešit její problémy. I když vás požádá o pomoc, máte možnost odmítnout. Odmítnutí neznamená, že ji nemilujete. Znamená to, že pomoci nejste schopen. Když se vaše part­nerka rozzlobí, můžete jí říci: „Máš právo zlobit se, ale já   se nemusím zlobit jen proto, že jsi rozzlobená ty. Neudělal jsem nic, proč by ses měla zlobit.“ Její hněv nemusíte při­jímat, ale můžete jí dovolit, aby se zlobila. Nemusíte se há­dat; prostě jí dovolte, aby byla sama sebou a svůj problém si vyřešila sama. Řekněme, že jste muž a že jste šťastný, za­tímco vaše partnerka je z nějakého důvodu nešťastná. Má nějaké osobní problémy, snaží se je vyřešit a není šťastná. Protože ji máte rád, budete ji podporovat, ale to nezna­mená, že byste měl být nešťastný jen proto, že je nešťast­ná ona. To by nebyla žádná podpora. Kdybyste byl ne­šťastný i vy, oba byste se ve svém neštěstí utopili. Budete­-li šťastný, vaše spokojenost může partnerce vrátit štěstí.

 

Jste-li nešťastný vy, partnerčino štěstí je vaší podpo­rou. Nechte být partnerku šťastnou, nekažte její štěstí. Aťuž máte v zaměstnání sebevětší problémy, neotravujte ji s nimi. Mlčte a snažte se vyřešit si je sám. Můžete jí říci: „Buď šťastná, hraj si, já se k tobě přidám, až budu scho­pen sdílet tvé štěstí. Teď však potřebuji být sám.“

 

Chápete-li problém zraněné mysli, pak pochopíte, proč jsou romantické vztahy tak obtížné. Citové tělo je nemocné. Jeho rány jsou plné jedu. Neuvědomujeme-li si, že jsme nemocní nebo že je nemocná naše partnerka, stáváme se sobeckými. Naše rány bolí a my je musíme chránit i před člověkem, kterého milujeme. Když však chápeme, že naše partnerka trpí, a když ji milujeme, ne­chceme se dotýkat jejích ran. Nechceme ji nutit, aby si své rány léčila, ale také nechceme, aby nutila ona nás.

 

Udělejte se svou partnerkou novou dohodu. Jestliže to nebude fungovat, změňte ji nebo udělejte další. Užívejte své představivosti a dělejte nové dohody na základě vzá­jemné úcty a lásky. Úcta a láska jsou klíčem k úspěchu vašeho vztahu. Musíte jasně vyjádřit své potřeby. Musíte věřit sobě i partnerce.

 

Nesdílejte s partnerkou své problémy, sdílejte s ní svou lásku a porozumění. Vaším cílem je být stále šťastnější a šťastnější, a k tomu je potřeba stále víc a víc lás­ky. Jste dokonalý muž a dokonalá žena, stejně jako váš pes je dokonalý pes. Respektujete-li svou partnerku, kdo z toho má užitek? Vy a nikdo jiný.

 

Vyřešte své vlastní problémy, a budete šťastní. Jestliže to dokážete, budete připraveni na vztah beze strachu a bez potřeb. Uvědomte si, že můžete vyřešit jen své vlastní problémy. Budete-li řešit své vlastní problémy a partnerka bude zase řešit své problémy, uvidíte, jak rychle se všechno zlepší. Šťastnými vás dělá láska, a když se oba stanete služebníky lásky, otevřou se vám neuvě­řitelné možnosti. Přijde den, kdy ve vašem vztahu nebu­de žádný hněv, žádná vina a žádný smutek.

 

Jakmile se jednou rozhodnete, že spolu budete žít ja­ko manželé, musíte sloužit člověku, kterého milujete, člověku, kterého jste si vybrali. Musíte být jeden druhé­mu služebníkem. Při každém polibku a objetí ucítíte, že jste spolu proto, abyste potěšili milovaného člověka, aniž za to něco očekáváte. Nejde ani tak o sex, jde především o to, být spolu. Sex je také úžasný, ale je to něco jiného. Sex se stane spojením; sex se stane odevzdáním, tancem, uměním a nejvyšším projevem lásky.

 

Můžete udělat dohodu, která říká: „Miluji tě; jsi krásná a cítím se s tebou dobře. Přinesu ti květiny a ty mi zase přineseš uklidňující hudbu. Budeme tančit a oba odejde­me do nebe.“ Je to krásné, je to úžasné, je to romantic­ké. Nikdo z nás se nesnaží druhého ovládat; chceme je­den druhému sloužit. Toho jste však schopni pouze teh­dy, když opravdu milujete sami sebe.

 

Zdroj: Terapie duše a těla & Miguel Ruiz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *