Prachpitomý nesmysl zvaný „pozitivita“ a SOULAD jako brána do ráje

Většina televizních reklam je založená na spojení nějakého produktu, který ve skutečnosti nemá žádnou hodnotu (nebo jde vyloženě o podfuk), s nějakým „veselým“ člověkem, „milující“ rodinou nebo lidským „dobrem“. Takzvanou pozitivitu, zdánlivou (podmíněnou) lásku či rádoby dobrotivost lze totiž velice snadno napodobit a zneužít k manipulaci – jelikož jde o dualitní (nevyrovnané) a mnohdy zcela tendenční projevy. Něco skutečně pravdivého poznáte tak, že to nelze nijak věrohodně napodobit; je to natolik ŽIVÉ a natolik opravdové, že s tím buďto jste v souladu nebo ne.

 

Filozofie, že láska je dobro, je jedna z nejzákeřnějších manipulací, na kterou bohužel řada lidí naletí; nikdo vás totiž nenutí, abyste na sobě pracovali, rozvíjeli svou jedinečnost, probouzeli svůj energetický potenciál, přemýšleli hlouběji o podstatě reality – všechno je přece „jasné“. Navíc vám většinou řeknou přesně to, co chcete slyšet. Pravá láska ale není dobro, láska je soulad. Je pravda, že láska je vším, neboť láska je absolutnem; jenomže podstatou absolutna je harmonie. Znamená to, že naprosto VŠE se nachází ve stavu neporušeného, harmonického souladu – dokonalé rovnováhy. Proto mezi slova láska, zázrak, fantazie či dokonalost lze dát rovnítko.

 

Božský zdroj, jelikož je vše uvnitř něj (součástí univerzálního jednotného pole) a zároveň je podstatou veškerého organického života, pracuje výhradně s otevřeným systémem. Podstatou manifestace (projevu) jádra božského zdroje je pohyb – ten lze způsobit pouze kontaktem se sebou samým (zdroje se zdrojem), jedná se tudíž nezbytně o akci a reakci. Klidové jádro (pohyb nepohyb – podobnost s pohádkovým „bylo nebylo“ čistě náhodná) a podstata projeveného stvoření je tak rozšířena o „zrcadlo vyjádření“, pohyb a protipohyb. Dohromady tedy univerzální zdroj + individuální jin + individuální jang.

 

Jelikož božský zdroj je multilokální (všudypřítomný, nelokální), jedinečné jinové a jedinečné jangové vyjádření bytosti (ducha, vědomí) se liší pouze směrem pohybu, jinak mají absolutně totožný vzorec – dokonale zrcadlí (doplňují) jedno druhé. Jedině tak jejich společným neutrálním středem (bodem rovnováhy) může být zázračný, božský zdroj. Zároveň je zhola nemožné takovouto suverénní, jedinečnou bytost nějak omezit (uzavřít), jelikož je ve své podstatě samotným zdrojem, životem (co do kvality – potenciálu, povahy; samozřejmě ne co do kvantity – kapacity, všeobsažnosti). Pokud ovšem z nějakého důvodu bytost zapomene nebo ztratí plnohodnotné (integrované) spojení se svou prapůvodní, věčnou podstatou – čili do větší či menší míry neví, kým je, lze s ní manipulovat a spektrum jejího vyjádření okleštit a stáhnout do uzavřeného systému (i když tomu dotyčná bytost vlastně jen věří, ztracená v labyrintu iluzí; a především tomu věří okolí, které iluzi potvrzuje – lidé se nechovají nezávisle, ale spíš jako naprogramované stádo).

 

Jisté je, že žádný čistě organický systém (jeho vnitřní charakter) uzavřít nelze. Toto je také jediné spolehlivé měřítko pravdivosti nějakých informací: suverénní, nezávislý, otevřený systém a vy jako jeho jedinečné zpodobnění a božské vyjádření.

 

Je více nežli evidentní, že příroda nestaví na žádné rádoby pozitivitě, ale na souladu. Proto všechno tak úžasně harmonicky působí. Pokud mají všechny zúčastněné faktory společný střed (zdroj), je úplně jedno, kolik jich je a co představují, neboť právě tento společný bod rovnováhy znemožňuje jakýkoliv disharmonický projev.

 

 

Stvoření muselo padnout až na dvojité dno (2 DNA), aby poznalo, že láska je jednotou protikladů. Bylo to právě dobro, co stvořilo zlo. Tak jako dech se skládá z nádechu, pauzy a výdechu, nebo tep srdce se skládá z kontrakce, expanze a pauzy, je pohyb, protipohyb a klid podstatou bezpodmínečné lásky (univerzální síly, esence, energie): jin a jang (cit a rozum, emoce a vůle) v harmonické jednotě tvoří společný neutrální střed, bod rovnováhy (zdroj, moudrost). Láska není jen cit. Láska je soulad. Pokud to oddělíte, je to jako vynechat z tepu srdce nebo dechu života onu klidovou fázi, čili samotný božský zdroj – systém se začne vyčerpávat, spotřebovávat a rozpadat. Přesně k tomu kdysi dávno došlo, když přetlak ve stvoření (vyvolaný příliš dlouhou, sebeklamnou „nebeskou idylou“) způsobil konvoluci/“pád“ jedné z tvořivých inteligencí a následně i některých andělů. Řetězová reakce byla hrůzostrašná. ZDÁ SE, ŽE NĚKTEŘÍ Z NÁS SE ASI NIKDY NEPOUČÍ.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.