Otrokářský systém peněz udržuje v existenci už jen zbabělost a nevědomost lidí

„Nejgeniálnější otrokářský systém je ten, ve kterém si otroci nevšimnou svého otroctví.“

 

Život není číslo

4. 5. 2015

 

1. „Praktická“ část

Smyslem života je život sám, jeho „umocnění na druhou“ – prožívání života. Plyne to už ze samotného principu fungování reality, jehož podstatou je sebe-reflexe, sebe-vyjádření, rozmanitý způsob uvědomění si (či ztvárnění) toho, že JSEM.

 

Pakliže nežijeme v souladu s přírodou („duchem bytí“), tj. v sounáležitosti jednoho s druhým – neřídí-li se náš život pravými hodnotami, ale poslušností tzv. státu a MRTVÝMI ČÍSLY (peníze vždy až na prvním místě), ignorujeme základní pravidlo existence a důsledkem je totální nesvoboda. Proč se lidé proti svému zotročení nevzbouří, na celou tu politicko-ekonomicko-byrokratickou mašinérii se s prominutím nevyserou a nezačnou si konečně vládnout sami (tvrdí nám snad ústava opak?) a nezačnou už konečně OPRAVDU ŽÍT, ví snad opravdu jedině Bůh…

 

Tuhle na procházce jsem náhodou zaslechnul tři lidi. Jeden ŘEŠIL co kolik měří, druhý co kolik stojí, třetí jaké kdo má číslo mobilu. Kolem přitom kvetou stromy a zpívají ptáci, a to ani nemluvím o obloze… Že by si třeba někdo přečetl Listinu základních práv a svobod anebo se pohledem do trestního zákoníku přesvědčil, že tzv. stát a všechny jeho podřízené (bohužel i nadřízené, jako např. centrální banka) organizace a instituce porušují prakticky vše…; že by někdo využil petičního práva, práva uspořádat referendum, ústavního práva na odpor či občanskou neposlušnost…; jen to ne, to se každý radši podělá hrůzou z ničeho. I když naštěstí, jak se zdá, věci se snad už trochu hýbou…

 

2. „Metafyzická“ část

Energii můžeme buďto vysílat nebo přijímat (případně nedělat nic), což představuje odstředivý resp. dostředivý pohyb – aktivitu směrem ven nebo dovnitř; proto kupříkladu atom tvoří trojice neutron (bez náboje), proton (+), elektron (-), kde první dva tvoří jádro a třetí obal a tento princip je v různých verzích (modifikacích, multiplikacích) všudypřítomný.

 

Systém (struktura), který vyjadřuje oba pohyby zároveň (princip dva v jednom), se nazývá torus. Toto – z daného úhlu pohledu – je základní a výchozí bod veškeré reality. Nejedná se však o bod v matematickém slova smyslu; bod tohoto typu (1D) může existovat pouze ve formě souřadnic, je tudíž determinován existencí 2D-prostoru. Prostor 2D je determinován prostorem 3D, 3D-prostor je determinován možností pohybu (čas, 4. rozměr), 4D je determinován možností kontaktu (potenciál, záměr, vůle). Na samotném počátku onen „bod“ může kontaktovat pouze sebe sama, jedná se tedy o jakýsi prostorový (třírozměrný) „v-sobě-bod“ s možností se pohybovat (projevovat se, být aktivní), který si nějakým způsobem uvědomuje vlastní existenci, tj. reflektuje sebe sama.

 

Základním energetickým vyjádřením toru je orb (duch, čiré vědomí), jenž se v závislosti na „vnitřním programu“ může projevovat mnoha rozličnými způsoby (komplexně například jako anděl, dílčím způsobem například jako čakra).
Tento torus/orb má svoje živé (konkrétní) 3D-jádro a zároveň se manifestuje (in-formačně projevuje) ve formě povrchového (abstraktního) 2D-hologramu. Střed (jádro) definuje vnější formu, co je však to nejdůležitější – střed má PRIORITU. Jádro je jakousi „programovou zmenšeninou“ celku, 2D je v podstatě jen matematická konstrukce, „černobílá animace“.

 

Jak už jsme si vysvětlili, musí existovat přinejmenším 5 rozměrů: prostor, čas a vědomý činitel (pohyb implikuje vědomí, takže z jiné perspektivy jde o 4 rozměry). Cokoliv pod 4D samo o sobě neexistuje; existence časoprostoru (a všech jevů zde projevených) je absolutně závislá na přítomnosti vědomé energie, čili můžeme říct vědomé bytosti. Líbí se mi slovo „snočas“, které to celé dohromady krásně vystihuje (aneb sníme, vnímáme, cítíme, myslíme, tvoříme…).

 

Přiřazení priority abstraktnímu 2D-prostoru mysli (jež je sama o sobě neživá, pouze existující*) vede automaticky ke zploštění, zmechanizování (institucionalizaci) života – konkrétně například zde na Zemi získala NADVLÁDU nad lidskými bytostmi MRTVÁ ČÍSLA: peníze, byznys, boj o pozice… Existence se tak stává nesmyslnou a zcela vyprázdněnou (ignorantům a energetickým upírům bezduchá nicota ovšem vyhovuje).

 

Místo označení „v-sobě-bod“ se tradičně používá termín „nulový bod“ (aby byl čtenář více v obraze) – nebo duchovní srdce, což je z mého hlediska nejvýstižnější. Osobně to cítím (vidím) jako duchovní srdce/zřídlo/lůno (svatý grál, „prostředí absolutna“); ohledně tohoto existuje jisté „odhalené tajemství“… Jde o to, že jádro „nulového bodu“ v sobě může – v kladném slova smyslu – zahrnovat CO-KOL-I-V (představivosti se meze nekladou), tudíž klidně i znovu další jádro (a že všechna ta vnitřní jádra jsou všude jedna a táž – božská – „čistá zdrojová“).

 

 

Ještě důležitá poznámka na závěr: duchovní srdce neznamená srdce „emoční“ (čistě jen pocitové). Znamená prostě ducha/duši, komplexní, plnospektrální „já“. Když se inkarnujeme nebo když si rozvineme krystalické tělo nebo nějakou jinou energetickou formu, duch se vyzáří a fragmentuje do řady zdánlivě oddělených součástí jako je například mozek, šišinka, fyzické srdce atd. – ve skutečnosti je ale vším.

 

 

* žít rovná se prožívat život, viz princip dva v jednom; bohužel lidstvo toto umocnění dlouhodobě ignoruje, což by se však už brzy mělo změnit

 

 

 

99 procent lidstva nechápe to nejzákladnější: rozdíl mezi fikcí a živou realitou

6. 5. 2015

 

Lidé se neustále potýkají s takzvanými problémy a už je to úplně směšné, až debilní. Máme rok 2015, příroda a naše schopnosti jsou nevyčerpatelným zdrojem hojnosti a my stále ještě hrajeme tu stupidní hru na chudáky, kteří musí platit za život. Vůbec bych se nedivil, kdyby se planeta rozhodla většinu „pánů tvorstva“ vyhubit a na Zemi kromě zvířat a moudré přírody zbyla nakonec jen hrstka lidí… Starat se o bezohledné, nemyslící imbecily, kteří pokládají otročení za svou přirozenost, totiž nelze věčně.

 

Jediný problém, který nikdy nelze vyřešit, je problém, který ve skutečnosti neexistuje.
Ano, opravdu je to takto jednoduché…

 

Jinak řečeno problém, ve který se pouze věří (stádovost a uniformita jsou samozřejmě pro udržení iluze optimální).
Jakmile si uvědomíme, že jde vlastně jenom o odraz v zrcadle, je rázem po problému.

 

Skutečné není to, co prožíváme, ale ten, kdo prožívá – vnímající, živá bytost.
Všechno ostatní je jen hra.

 

Podstatou problému je vážnost – jenže vážnost může existovat pouze v nevyváženém prostředí (normální, zdravé prostředí nemá žádné „sračky“ zapotřebí).

 

Vážnost je důsledkem nevědomosti nebo záměru někoho, kdo po vyvážené (harmonické, bezstarostné) realitě netouží – kdo z problémů druhých doslova žije.
Vážnost je choroba.

 

Smyslem života je život sám – jeho prožívání, tedy radost, štěstí. Vše ostatní s tím jde ruku v ruce.

Nedostatek neexistuje – je to jen iluze, živená šílenými politiky, médii a jejich choromyslnými vlastníky (korporacemi, finančními skupinami).
Jediná skutečná hodnota, která existuje, je hodnota stvoření.
Nelze obchodovat s univerzálně platnou hodnotou.
Ke všeobecnému blahu stačí jediné: nezištná spolupráce.

Jak se zdá, největším problémem lidstva je jednoduchost. Pravda ale jednoduchá prostě JE…

 

 

DOPORUČENÉ

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.