Vše se musí vrátit zpět k průzračné jednoduchosti

Někteří šamani mluví o tzv. jemnohmotných dravcích, které popisují jako vědomé anorganické entity, které parazitují na lidstvu (obecně na organické, přírodní realitě) a živí se jeho destruktivními energiemi. Něco o tom píše Petr Chobot například ZDE (spojené s meditací 10. 1. 2016 na pomoc lidstvu a planetě).

 

Jak tito myšlenkoví upíři vlastně vznikají a jakou mají souvislost s tzv. krystalickým (krystickým) a metatronickým (fantomovým) matrixem? Nežli na to odpovím, rád bych – zdánlivě mimo téma – poznamenal jedno: nedílnou součástí podstaty každého centrálního slunce, ve kterém se nacházejí (či jím jsou) zakladatelské či tvořivé inteligence příslušného vesmíru, je trojplamen, jenž lze popsat jako Otec/Matka/“Duch svatý“ nebo Jang/Jin/Vševědomí a individuálně/energeticky se projevuje jako vůle (pohyb)/cit (protipohyb)/moudrost (klid). Onen Duch se dále může manifestovat jako další jiné tvořivé inteligence a je skrze hyperprostor propojený se všemi dalšími trojplameny, tvořivými trojicemi, potažmo samozřejmě i se Zdrojem/Absolutnem.

 

Zmínění paraziti neboli jakési živé myšlenkové viry vznikají vinou nesprávně nastavené či nesprávně (neúplně) vnitřně pochopené reality. V příslušném realitním prostoru se postupně stupňuje napětí (vzniká přetlak), až, v krajním případě, dojde ke „vzpouře proti realitě“. Nikoliv proti Zdroji (Jsoucnu jako takovému), ale proti tomu, jak je prezentován (interpretován) – takže je to vlastně vzpoura proti iluzi, to je na tom to smutné…

 

Realita je krystal a když se realitní pole pohybují nesprávně (nesouladně), interagují pod nesprávným úhlem (angle – angel), čímž dochází k izolaci (druhotnému vzniku, nebo by se dalo říct anti-stvoření) oněch parazitických myšlenkových forem. V podstatě jde o jakési temné krystaly. Bitva mezi Kristem a Antikristem (krystickou a antikrystickou realitou) je jen další výmysl. Sice se to děje, ale ve skutečnosti poněkud jinak (a také to tak vypadá, že oním nesprávným výkladem jsou více či méně ovlivněné obě strany; jaké překvapení).

 

Bytost zasažená virem samozřejmě poté vymýšlí či prezentuje (ať už vědomě či nevědomě) manipulace jako metatronická spirála, Fibonacciho sekvence, umělý strom života, reverzní merkaba, geometrický květ života, vesica piscis místo trojplamene, frekvence 12:60 apod. (viz třeba tento ODKAZ), obecně dualitní či distorzní posvátnou geometrii a vše související – ale to už je jenom následek.

 

Nemíním samozřejmě utíkat z tohoto šíleného „boxu matrixů“, čím dál víc mi ale přijde normální pouze příroda a spontánní lidskost a přirozenost…

 

 

Klíčovou roli ve správném chápání reality hrají neviditelné faktory jako PRIORITA (hodnota je VŽDY nadřazená principu) a „jednota protikladů“, kde mezi „světlem“ a „temnotou“ není rozdíl a jedná se o splývající pohyb/protipohyb v rámci jednoho a téhož okruhu (jakoby pohybu po kružnici). Jestliže jsme tedy „tím“ i „oním“ současně, jsme jakousi „živoucí záhadou“ (zázrakem, který existuje), pohádkovým „bylo nebylo“. To je také jediná situace, ve které nemůže nastat konflikt. Jsme tedy, dá-li se to tak říct, láska (opravdovost) a „příšera“ (živý přízrak) zároveň. smile Nesprávné pochopení vede k tomu, že namísto pohádkových příšer existuje příšerná pohádka – místo pouhé hry na démony se odehrává démonická hra… Příčinou jsou obrácené priority. Příliš se klade důraz na princip (jako například rozhraní realitního pole – komplex hvězdných bran, o který se nesmyslně bojuje).

 

Je vážně tak těžké pochopit, že není možné být ničím jiným, nežli vším – záleží pouze JAK? Jestliže se anděl může změnit v choromyslnou zrůdu, pak je nad slunce jasné, že onu temnotu v sobě má – v neutrálním stavu. Teprve pochopení nebo nepochopení vše nasměruje tím či oním směrem. Jediné, co je podstatné, je vnitřní neporušenost – respektovat hranice (svobodu) druhého, nikomu neškodit. To lze realizovat pouze ve stavu rovnováhy a úplnosti a s prioritou neměnně nastavenou na hodnotě, kterou jsme MY SAMI.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.