Úplnost: integrita Bytí, integrace Světla a Tmy

(1)

Některé věci, když už o nich víme, jsou tak jasné, že se člověk diví, že na to dávno nepřišel. smile

 

Otázka, co nejmoudřejšího bychom v životě mohli udělat, vypadá napohled téměř jako neřešitelně složitá. Existují přece tisíce odpovědí. Máme svobodnou vůli – každý si může vybrat, co chce.

Jenomže co může být na světě moudřejšího, než se znovu spojit se svým Počátkem, s Původem sebe sama – čili s úrovní Prvotního Zdroje?

 

(2)

Naneštěstí daná úroveň se obvykle zaměňuje s různými Božstvy či Stvořiteli. Úroveň Prvotního Zdroje, nestvořené Prapodstaty, je však jednoduše úrovní Bezpodmínečné lásky/Všezahrnující fantazie, Absolutna – energie Beztvarého, dosud vně neprojeveného Bytí, což se také někdy označuje jako duchovní Prasvětlo. Tato všemocná, dokonalá, zázračná Prasíla je potenciálem všeho ostatního a dokonce i Bohyně/Bůh nebo nějaké nižší Božstvo je pouhou spontánní emanací tohoto Prazdroje. Samozřejmě, pokud něco není prvotní, není to zákonitě ani tak dokonalé.

 

(3)

Úroveň Prvotního Zdroje nemá žádnou konkrétní pevnou definici, přesto se projevuje určitým dokonalým, optimálním způsobem. Působíte-li z této úrovně, máte na sebe i na své okolí neviditelný, blahodárný vliv a posouváte všechno směrem k harmonii, rovnováze a nestrannému pozitivnu. Co je však třeba neustále dokola zdůrazňovat, je, že láska není tak úplně to, zač se obvykle pokládá. Láska není jen cit nebo stav Bytí – je syntézou protikladů. Není tedy světlem ani tmou (je velkou iluzí, že je nezbytné být za každou cenu laskavý – spíš je třeba se řídit intuicí; nejmoudřejší síla v Nekonečnu přece není naivní ani hloupá); z jiného úhlu pohledu je tedy obojím.

 

Aby život fungoval normálně (abychom po všech stránkách žili opravdu zdravě, bez sebeklamu) a energie volně proudila, nemůže to ani být jinak. Musí tam být obojí, světlo i tma. Světlo uvnitř (duše je koneckonců světlem), tma v její blahodárné podobě (ne ta škodící či škodlivá, nýbrž ta ne-zvrácená). Naneštěstí většinou stále jaksi nechápeme, že temnota je součástí Zdroje. Jakmile totiž tmu od Zdroje oddělíme (ve své mysli či představě, což se poté odrazí i navenek), je to již temnota zvrácená, škodlivá – jakožto důsledek poškození či vychýlení Reality.

 

(4)

Zlo (jakákoliv forma ovládání či choromyslnosti) není nic jiného nežli izolovaná tma. Je to jako stín bez slunce. Stín nemá z čeho existovat, a tak musí hledat náhradní zdroj. Domnívat se, že šířím světlo a lásku, a přitom v sobě nezdravě vytěsňovat to temné (když už, tak transformovat) – je samozřejmě velký a bohužel i dost nebezpečný nesmysl. Potlačováním nebo špatným zpracováním toho temného vznikají tzv. egregory (egregor je bytost či energetické pole, které vzniklo nepřirozenou cestou; postrádá duchovní jádro).

 

Teprve až se světlo v nás obejme s temnotou v nás, veškeré zlo ze světa zmizí. Myslet si, že tmu prostě vyrveme ze země jako plevel – je opět velký nesmysl a naivita.

 

 

(5)

Jakmile v poli energie kolektivního vědomí přestane existovat či nějak výrazně převažovat paradigma oddělenosti, dělení věcí na světlo a na tmu, zlo se nebude mít čeho přichytit a postupně se úplně vypaří – realita se tímto způsobem přestane manifestovat.

Buďto existuje Celistvost – nebo problém. Nemůže existovat oboje zároveň.

Světlo je o tom uvnitř. Tma je o světě forem.

Obnovte znovu vědomé spojení s Prapůvodním Zdrojem svého božského “Já”.

 

 

Zdroj (9. 1. 2015): ZDE.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.