To, co nejvíc JE, není vidět a dokonce ani cítit

Na té nejvnitřnější úrovni neexistují žádné struktury. Je to jenom zpomalená vibrace – něco, čemu bytostně věříme nebo to tak máme zakódované. Ve skutečnosti jakýkoliv „okraj“ je jen vír uvnitř nekonečného oceánu energie.

 

Že je něco (nějaká část) někde jinde (někdy jindy) nežli něco jiného (nějaká jiná část) si pouze myslíme – zároveň to je pravda i fikce. Je to dáno dvojznačností (neurčitostí) reality, která je myslí a pohybem v jednom. Pohádkové „bylo nebylo“, „země nezemě“… Dokonce i jednota a dualita jsou jedním. Všechno je o vnitřním pochopení. Existuje hodnota – my sami -, ta je neměnnou prioritou. A existuje princip. Princip je dobrý sluha, ale zlý pán. Měli by to někde vytesat na oblohu.

 

Na obyčejném životním štěstí (souČÁST) není vůbec nic složitého. Prostě jsme, radujeme se, milujeme – máme rádi (přitom ale nejsme žádné „modrooké naivní Růženky“). Nikdo nikomu neškodí. Nikdo nepřekračuje ničí hranice (svobodu), protože tím by ony „okraje“ externalizoval.

 

Existuje zdroj – kruh (klid) a existuje zdroj – pohyb/protipohyb (po jeho pomyslném obvodu). Kruh je současně i bodem a koulí, spektrem, sférou. Je to neviditelná merkaba, neviditelný trojplamen (duch/fraktál & dvojplamen). Nepochopení, vnitřní slepota vede k vytváření dvou oddělených kruhů. Externí merkaba tedy nemusí existovat pouze ve vně projeveném světě, ale i v tom vnitřním – mentálním, pocitovém, představovém. Čtyřstěny (hologramy živlu ohně) se ve skutečnosti točí na jednom a tomtéž místě. Není rozdíl mezi světlem a tmou. Není rozdíl mezi jednotou a dualitou. Je to ultrakomplexní realita.

 

 

Můžeme pochopit problém externí (reverzní) merkaby ve vnější realitě, je však zrovna tak nutné pochopit tento problém i uvnitř. Jestliže totiž ono záhadné „bylo nebylo“ nepochopíme, ze svobodné vůle se stane „volba nevolba“ a onen záhadný charakter existence se promítne (přenese) na místo, kde toto „pravidlo nepravidlo“ nefunguje. Nikdo neví proč, ale najednou je to k zešílení. „Můžeme“ se svobodně rozhodnout – a zároveň nemáme na vybranou. Je velký rozdíl mezi pohádkovou příšerou a příšernou pohádkou (hrou na démony a démonickou hrou). Protože to celé není o principech, ale o příbězích. O hodnotách. Všechno ostatní je jen nástroj. Buďto jsme zázračná existence samotná, nebo se z nás stávají „zařízení na existenci“ – je z toho bio-spirituální parodie a nesmyslná válka o „rozhraní realitního pole“. Externalizovaná (rozdělená) „vnitřní merkaba“ je neviditelnou (a nyní již odhalenou) „chybou ve stvoření“ s dalekosáhlými následky.

 

Existence/realita nepotřebuje potvrzovat – potřebuje vytvářet konstruktivní protitlak, živý kontrast. Stvoření nemá s prominutím lézt Zdroji do zadnice, smile ale má s ním tančit „divoký tanec pod hvězdami“ (založený samozřejmě na lásce, ale to je snad jasné)…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.