Pravá láska – harmonie vůle, citu a rozumu – je zároveň recept, jak se vyhnout astrálu

Emocím předchází hnutí mysli a jsou s myšlením nerozlučně propojené. Pokud například ztratíte paměť a postaví před vás vašeho milovaného, myslíte si, že budete cítit nějakou zamilovanost? Bude to pro vás úplně neznámý člověk, jelikož zamilovanost a podmíněná láska všeobecně jsou záležitostí mozku, rozumu (ega) a emočního těla, kdežto bezpodmínečná láska je záležitostí DUCHOVNÍHO srdce – duchovní podstaty.

 

Hlavní rozdíl tkví v tom, že rozum je polarizovaný a bez polarity/duality vůbec nemůže fungovat – v duchovním srdci (našem niterném, bytostném „já“) jsou „+“ a „-“ v nulovém stavu (vzájemně se vyvažují) a všechno je zde, podobně jako v absolutnu, pouze pozitivní nebo neutrální. Proto zde lásku nelze ničím podmínit, jelikož je zároveň i vším ostatním – je všeobsažná.

 

Je to pro mnohé jistě paradox, ale jelikož podstatou bezpodmínečné lásky je jednota protikladů, do 5. a vyšší dimenze (nad 4. astrální) se daleko spíše dostane nějaký „láskyplný démon“ nežli nějaký „sluníčkový srdíčkář“. Existence totiž není padlá na hlavu a rozhodně netouží po tom, aby jí někdo lezl do její „světelné zadnice“ – dokonalost nepotřebuje potvrzovat, naopak, potřebuje vytvářet konstruktivní oživující kontrast, tak aby se její pestrost a živost neustále rozvíjela.

 

* * *

 

Tak jako srdeční rytmus v sobě spojuje pohyb, protipohyb a bod klidu (nula), nebo dech se skládá z nádechu, pauzy (neutrál) a výdechu, stejně tak podstatou pravé lásky je cit (pohyb), vůle (protipohyb) a moudrost (společný „tichý střed“). Jakmile od sebe pohyb a protipohyb oddělíte (vydáváte lásku za pouhé emoce), výsledkem je distorze (rozladěný pohyb realitních/torzních polí) – distorze vede ke vzniku astrální reality (říše iluzí) a reflexních, neplnospektrálních dimenzí – neboli celkově ke vzniku fantomového matrixu.

 

V krystalickém (kristovském) matrixu astrál neexistuje a vše funguje skrze hyperprostor, bránu duchovního srdce (nulový bod), ve kterém je vše v naprosté harmonii („tichý střed“ je všemu nadřazen, tudíž pohyb/protipohyb v podstatě splývají). Podstatou bezpodmínečné lásky nejsou emoce, ale jednota protikladů; láska je emoce, vůli, fantazii a humor zahrnující, komplexní, intuitivní, zázračná univerzální živá síla s vlastní velkolepou nelineární inteligencí, jejíž podstatou je záhadné pohádkové a hluboce moudré „bylo nebylo“.

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.