Nezapomeňte „jim“ to zase spolknout i s navijákem :-)

Existují špatní herci, kteří takzvaně přehrávají. Tím vlastně jakoby vypadnou z okna ze šablony a jelikož niterně nejsou s rolí pocukrovaní sladění, snaží se to „externě vylepšit“. laugh Lze si na tom krásně ilustrovat principy skutečné reality, takzvaného „duchovna“ či „vzestupu“ (transformace).

 

Existuje jedna úžasná zákonitost: OPRAVDOVOST NELZE ZAHRÁT. Ta buď je nebo ne. A nelze zahrát z jediného důvodu – podstatou autenticity je nejednoznačnost, jsou to neustále „dvě věci (zdánlivě absolutně rozporné) v jedné“. Bytost je neustále v interakci s měnícím se, živým prostředím (včetně toho vlastního vnitřního) a kdykoliv může nastat „předem nevyjednatelný“ obrat o 180°. Nekonečnou pravdu zkrátka nelze nijak obejít, protože je na to „příliš skutečná“.

 

Malé děcko je tak nádherně skutečné, jelikož vám v jednu chvíli vztekle do něčeho praští pěstičkou a v druhou chvíli je z něj ztělesněné štěstí a zvonkohra roztomilosti. Nezajímá ho nějaké spojení mezi jedním a druhým teď. Dítě nežije v paměti (není loutkováno egem – druhotně vytvořeným „já“), není zajaté nějakým šíleným vymyšleným, virtuálním konceptem – žije jednoduše v realitě. To stejné lze říct o přírodě nebo o zvířátkách.

 

Je samozřejmě třeba (hlavně na základě zkušenosti) onu divokost umět přirozeně krotit a živelnost spojit s moudrostí – každopádně takzvaná (většinová) „duchovní scéna“ se neustále potýká s tímtéž problémem: vyhýbá se jako čert kříži opravdovosti, nespoutané přirozenosti; místo toho si stále jen na něco hraje… Nechodím nikam mezi žádné mystiky a ezoteriky, jelikož bych to tam musel vyhodit do povětří. smile Bylo by vážně dobré okamžitě přestat přehrávat i probíhající „energetický přerod“ či „spirituální vzestup“ (nacházíme se uprostřed Hvězdného aktivačního cyklu) a přestat dělat z transformace divadlo. V oblibě je přehrávat hlavně pozitivitu a emoce – tím se ale z reality vytváří simulakrum (napodobenina, karikatura) a jelikož skutečnost pak není v souladu se svým informačním obrazem, výsledkem je energetické pokřivení (distorze).

 

 

Charakter a záměr „Božského Zdroje“ či moudrosti nemá rozhodně nic společného s nějakým duchovním představením či „pozitivním“ herectvím (nebo například bezmyšlenkovitou recyklací channelingů). Docela dobrá definice Zdroje/“Všeho, co jest“ by mohla znít „OHEŇ SOUCITU“. Je principiálně nemožné, aby to byla pouze nějaká „jednosměrná či jednoúčelná láska“. Vždy jde o harmonické spojení dvou, souzvuk, jednotu protikladů, něco bouřlivého/“elektrického“ a klidného/“magnetického“ zároveň.

 

Jak stále opakuji dokola jako papoušek – který se očividně navrhnul a stvořil sám a je duchovně založený laugh -: pravá, skutečná bezpodmínečná láska svou podstatou odpovídá principu trojplamene (trojpaprsku) a je totožná s „Duchem svatým“ (Duch je jakýmsi vyslancem či zástupcem, esencí Absolutna a svatý rovná se úplný – vše je prostě takové, jaké to je). Tady je dobře vidět, jak obsah a význam některých frekventovaných slovních „ezo-ducho-spojení“ je ve skutečnosti na míle vzdálený nějakému „sluníčkovému duchovnu“ (New Age Movement).

 

Ještě jedna poznámka lehce mimo téma: bez skutečné ryzí opravdovosti nám jsou nějaké naslibované „hory doly“ (externí technologie) houby platné. Je to jako stavět mrakodrap bez základů a házet na něj oslavné konfety. Zase už jste Jim Beam „jim“ naletěli…?

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.