Fantomová Země, království nekonečné hlouposti

Tak jako pavouk spřádá sítě, snová existence příběhy – souvislost se sny čistě náhodná…

 

Tyto příběhy v jejich nepokřiveném podání mají určitý charakter: realita je mysl a pohyb v jednom, tudíž ani jedno, tudíž jakási „živoucí záhada“ či zázrak (pohádkové „bylo nebylo“, „země nezemě“…) a jelikož se vše neustále metamorfuje a „nejskutečnější skutečné“ je pouze samotné bytí (absolutno), pak jsme vlastně takové „živé přízraky“.

 

Absolutnem je bytí jako takové a projevuje se (vnitřní projev, „metafyzicky“) jako všeobjímající láska a (vnější projev, „fyzicky“) jako všezahrnující fantazie, což je v neustálé vzájemné interakci a umožňuje nekonečné množství dalších kombinací (jednak prožitků, jednak forem, her, příběhů…). Jsme-li skutečně opravdoví, autentičtí, interakce vytváří pouze vnitřně neporušené a tudíž i univerzálně zcela neškodné vzory a to je také jediný předpoklad zdravě fungující existence. Je absolutně nemožné být ve své podstatě čímkoliv jiným, nežli vším (v určitém neopakovatelném „zabarvení“, vyjádření jádra…) – záleží pouze jak.

 

Ryzí existenci lze tedy definovat jako takovou „strašidelnou pohádku“ a postavy jako takové „pohádkové příšery“. smile V tomto světě naruby to zní samozřejmě jako něco vrcholně nepravděpodobného (idiotského…) a výrazy jistých intelektuálů si živě dokážu představit.

 

Celý tento svět – myšleno fantomový matrix – stojí na kombinaci podpisů (smlouvy…) a víry v hodnotu neexistence (peníze…). Je to zrcadlový opak všeho, co je normální. Ve světle lásky, fantazie, humoru, zábavy a přírody je skutečně neuvěřitelné, že to vůbec někdo akceptuje.

 

Díky existenci pohybu a naší vzájemné interakci, přitažlivosti a soupatřičnosti (každý jeden z nás jsme nedílnou součástí „všeho“, s čímž souvisí i slovo „štěstí“…), a zejména díky faktu, že podstatou života je jeho zpětná vazba se sebou samým v podobě prožívání – prožívajících bytostí, hrají klíčovou roli schopnost empatie, cit, soucit, láska…

 

Čím hlubší je naše opravdovost a souznění s realitou (její skutečnou povahou), tím širší možnosti se před námi otevírají – neboť fantazii (snům) se meze nekladou.

 

Bytí lze popsat jako takový „snočas“. Jde samozřejmě o zcela konkrétní síly a energie, takže vše je nejen velmi efektní (jako například bouře v noci), ale současně i velmi efektivní – nejen působivé, ale i to skutečně (fyzikálně, fyzicky) funguje, působí.

 

Foto: snovač bělohlavý.

 

Víme tedy už CO je realita, KÝM jsme (což je nerozlučně spjaté), víme kdo a co je jedinou nefalšovanou hodnotou (MY SAMI – ten kdo prožívá, cítí, myslí…) a víme, že vše nějakým způsobem funguje (duch se manifestuje do hmoty) – že existuje nějaký princip.

 

Předpokladem, aby vše správně fungovalo, je priorita neměnně nastavená na hodnotě: nikdo nikomu neškodí, nikdo nepřekračuje ničí prostor (svobodu). Jakmile se příliš klade důraz na princip nebo se na něm dokonce začne stavět, vše se převrátí – zvrhne, zvrátí… Z pouhé „hry na démony“ (fantazie) se stane démonická hra (obchod, manipulace), už to nejsou „pohádkové příšery“ (zábava), ale příšerná pohádka (odpad).

 

V takovémto antisvětě už to není o hodnotě (kvalitě), ale o principu (kvantitě). Existence se neprožívá, ale spotřebovává – z bytostí se stávají paraziti. Podstatou každého principu, jdeme-li do důsledků, jsou čísla (geometrie, fyzika…). Vše se měří optikou peněz a vede se nesmyslný boj o pozice…

 

On ve své podstatě i horor je druhem pohádky. Příběhová linie existuje neustále. Zmutovaná realita ovšem znamená úplné klesnutí na dno stoky. Vrcholným paradoxem je, že spoustě lidí se na fantomové Zemi líbí.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.