Fantastická nesmrtelnost

Lidstvo v minulosti ztratilo paměť a bylo odpojeno od struktur věčného života – bohužel i od zdravého uvažování. smile V „prvním plánu“ se vše nyní točí okolo znovunabytí schopnosti tyto struktury manifestovat a vrátit se tak do stavu, který je nám bytostně přirozený.

 

Každý z nás byl „kdysi“ Zdrojem/Absolutnem – či jeho prostředníkem – „vydechnut“ či „emitován“ jako jakási individualizovaná jiskra do prostoru neprojeveného bytí, aby se jakožto duch projevil ve hmotě a byl schopen žít jako věčná forma. K tomu je třeba být v souladu s krystalickou, „křišťálovou“ – věčnou organickou podstatou existence, což souvisí hlavně s duchovním srdcem (věčným organickým – křišťálovým květem života) a přirozeným prouděním energie. Klíčem jsou živé, „umocněné“ oktávy (8, 64, 512…) a sub-oktávy (12, 144, 1728…), číslo 2 (90°, na druhou) respektive √2 (45°) – potažmo krystalická sekvence.

 

„Systém života“ se vždy skládá z takovýchto v-sobě-obsažených a na principu komplexní jednoduchosti fungujících „oktávových vrstev“, přičemž každý sub-systém představuje jiný specifický, nezbytný druh archetypu a roli hraje celá řada dalších vzájemně se prolínajících, spolupracujících faktorů (střed – jádro, prostředí, elekro-magnetizmus, polarita, priorita, perspektiva, interakce, úhlová rotace, typ vazby/vztahu/poměru a směr a druh pohybu – pulzace/vibrace, vztah k informačnímu poli, analogie, asociace…).

 

Každá vrstva či spektrum je svým způsobem multidimenzionální a jde o to, aby dynamika systému byla 100procentně efektivní a optimální – zkrátka umožňovala VĚČNÝ ŽIVOT, tak aby docházelo k nezávislému kvantovému sebe-vytváření a stvoření či bytost byla věčným „zdrojem/Zdrojem“ s neopakovatelnou „vibrační signaturou“ (podobnou orchestrální symfonické skladbě, jedinečnému „tančícímu“ pestrobarevnému uměleckému dílu, živému obrazu…). Vše musí být skutečně živé, fyzicky konkrétní, mít dostatečnou „průraznost“ a být skutečně reálně fungující (proto je to hodně o vůli a principu trojpaprsku) – perpetuum mobile manifestace věčného života se jeví jednoduché pouze z hlediska všeobsažnosti, „absolutního záběru či kapacity“ a nelokálního/multilokálního charakteru Zdroje/“Všeho, co jest“, pro individuální vědomí to je téměř nepochopitelné a nesmírně složité.

 

Všeobecně propagovaná posvátná geometrie, pakliže není vyloženě zdeformovaná, je příliš zjednodušená, plochá a strojová – většinou se nám předhazují oddělené samojediné vrstvy či komponenty (jako když něco rozeberete na kusy), přitom ale jde vždy o KOMPLEX či synchronizovanou soustavu a nezřídka o „srážku“ doslova myriád různých systémů a archetypů (stačí se jen zamyslet třeba nad smrtelným fyzickým tělem).

 

 

Intuice, cit a komplexní vnímání/myšlení nás s podstatou a myšlením „Centrálního Zdroje“ perfektně spojují a kontaktují a dokonalý příklad, jak to vnitřně funguje, máme v přírodě, zvířátkách či malých dětech. Není důvod, aby to tak nefungovalo i po stránce vnějšího vyjádření. Je pak možné se kdykoliv de-manifestovat (organická merkaba & trojplamen), klouzat nekonečnem jako zářící orb, pak se zase někde re-manifestovat (metamorfovat), tvořit, prostupovat napříč dimenzemi, cestovat hvězdnými branami do neuvěřitelných světů, prožívat fantastická dobrodružství… Nejlépe to také samozřejmě mít s kým prožívat, jelikož bez toho by se to celé rozpadlo. smile

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.