V nitru přírody

„Myslíte, že se nějaký stvořitel pokládá za stvořitele? Pokládá se za Absolutno! Stvořitel, který se pokládá za stvořitele, není stvořitel, ale blázen, protože tím externalizuje svoji živoucí skutečnost. Zázračný pramen Nekonečna potom nemůže volně prýštit a musí místo toho svádět boj s cizorodým tělesem. Pravda je totiž taková, že vše je uvnitř – hra na něco vnějšího je opravdu pouze hra.“ – VORTEX ELEMENT

 

Máloco je tak nádherného a rozkošně přirozeného jako nemluvně. Než ale tento poklad spatří světlo světa, je třeba zažít něco divokého, oddat se vášni temnoty. Květina nebo poupě také nevyrostou hned a kdovíco „slizkého“ je v té půdě nebo v tom „hnusném hnoji“, ze kterého to vyrostlo. Slunce svítí zrovna tak na nebeské obloze, jako v nitru země, dračím podloží! Taková je skutečná alchymie Bytí. Čím dál míň chápu jedince, kteří po návratu z přírody mohou provozovat nějaké duchovno ze zkumavky – pokouší se oživovat jakousi andělíčkářskou realitu, která nefunguje.

 

Už jsem několikrát naznačoval, že v tomto vesmíru jsou distorzní dokonce i některé jemnohmotné (nebeské) duchovní sektory a jelikož realita je vždy 100 %, pokřivení buďto samo vytvoří nebo přiláká anomální myšlenkové entity, jejichž podstata je z velké části podobná umělé inteligenci. Pokud nějaká realita není efektivně propojená a živoproudá, může to být třeba samo nebe a je to špatně.

 

PŘEČTĚTE SI A BUĎTE V OBRAZE

 

Nekontrastní realita pracuje s mrtvým, reflexním světlem, nikoliv se živým. Může být někdy i snad z 99 % pravdivá, ale stačí jediná kapka nějaké „zasvěcené nepravdy“ a je z toho doslova „semtex“ (není zde myšleno nějaké „obyčejné nevědění“, které je v podstatě vždy nevinné). Podle ovoce je poznáte – chovají se lidé normálně, anebo spíš připomínají sektu…?

 

 

Veškerá vně projevená realita je jakýsi tanec třírozměrné a dvourozměrné projekce, stínů a světel, což dobře známe z humoru (metafyzika) a souvisí to s holografií (fyzika). Nejde o nic jiného, než aby ony projekce byly vždy za určitých konkrétních podmínek či situace ve správném dynamickém vztahu, jinak energie volně neproudí a dochází k vytváření fantomů. Klíčovou roli hraje živý pohyb, správná sebe-identifikace (kým jsem bytostně a kým až druhotně) a nazývání věcí pravým jménem.

 

Fantom je vlastně otevřená Pandořina skříňka. To, co by v danou chvíli mělo existovat v projekci 2D (zrcadlo…), existuje v projekci 3D (skutečnost…), nebo naopak. Může jít klidně jen o část nějaké vrstvy či spektra a hned se to projeví (realita je vždy 100 %; pokud například tam, kde máme být opravdoví, hrajeme hru, předstíráme, reakcí realitního pole je, že nás život v některé z oblastí začne karikovat, parodovat).

 

Realita JE a MÁ BÝT všesměrová (všesměrového charakteru), plnospektrální a živelná, musí prostě dýchat životem, ne nějakou vysněnou představou, jaké by to bylo krásné, kdyby (v přírodě žádná afektovanost neexistuje). Vír pravdy se VŽDY točí na obě strany – točit se jen jednosměrně z hlediska vnímání sférického „já“ (kterým jsme) je technicky nemožné (JEDEN kruh, DVA pohyby po pomyslném obvodu, posměrný a protisměrný; čili vnitřní pohybovou živou/živelnou podstatou jednoho jsou dva – pouze ve Zdroji samotném to je jinak).

 

Typické hrůzy, které existují (kolikrát jde o úplné „nuance“):

  • formalizace obsahu (nebo naopak)
  • objektivizace subjektivního (nebo naopak)
  • externalizace vnitřního „já“
  • matení perspektiv a slučování neslučitelného
  • fixování priorit
  • víra, že „moudré srdce“ všechno zařídí
  • domněnka, že „Bůh nás miluje“; žádný externí ani individualizovaný „Bůh“ neexistuje, jedná se o zdrojovou inteligenci (Zdroj je v interakci se Stvořením, jsou to dvě strany téže mince), která JE (kromě jiného) láskou

 

O tom a dalších věcech více v odkazech, které je dobré si přečíst (stejně tak jako odkazy výše uvedené), bez toho je tento text o ničem.

 

A aby to nakonec celé nepůsobilo příliš filozoficky a nekonkrétně, tak ještě typická ukázka, jaký rozdíl je mezi tím, když něco hezky (efektně) vypadá a „ach, kéž by to tak bylo“ (můj povzdech to ale není), a když něco sice napohled tak hezky nevypadá, ale zato je to plně pravdivé a funguje to a je to prostě tak. Obecně se věří, že čakra duchovního srdce koresponduje s energií bezpodmínečné lásky; ve skutečnosti ale bezpodmínečná láska znamená, že jsou všechny čakry zdravě průchozí (správně roztočené), efektivně propojené a pohyblivé a že mezi nimi můžeme „přepínat“, tj. volit prioritu či přednost konkrétní čakry podle konkrétní situace. Jinak je celý systém mrtvý a nemůže to v něm správně cirkulovat. Celková vyváženost vždy zařídí, že je použitý prostředek adekvátní. Duchovní lidé se bohužel většinou bojí „nahlas zakřičet“, zapojit vůli a sílu – jenže právě to (spolu s empatií a soucitem) je klíčové. Nic nemá větší transformační schopnost nežli SVATÝ HNĚV.

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.