Tvrdé přistání

POTÉ, co dokázal vypít vyjmenovaná slova po B a jeho pes dosáhnul úrovně kočky, rozhodnul se – po několika měsících příprav – Létající dement vyvrátit logiku zákona podmíněné posloupnosti, tím, že jednoduše podmínku vymaže vlastním tělem.

„Není pravda, že je nejprve nutné načerpat vodu do bazénu. Proč by člověk nemohl napřed skočit? Již žádná omezení.“

Manželka, která ho sledovala se založenýma rukama, vyvrátila oči v sloup a propleskla ho hadrem na nádobí. Ale moc to nepomohlo.

 

I SNAD TEN největší vůl ve vesnici chápal, jaká volovina to celé je, a že si Dement akorát zpřeláme hnáty – pokud to vůbec přežije.

„Moje bezpodmínečná láska k pokusům nezná překážek,“ prohlásil.

 

VENKU bylo léto jak vyšité, sezóna v plném proudu. Na koupališti se mu ale vysmáli a poradili mu, ať si vezme chrániče. Někdo také něco poznamenal o papírech na hlavu.

Nakonec se o tom nějak dozvěděl ten nový zazobaný soused.

„Můstek tam máte? Pětimetrový? Výborně.“

Létající dement si plivnul do dlaní.

 

PUBLIKUM bohužel zdaleka nebylo tak početné, jak si to kaskadér představoval. Když vzestupoval nahoru, v hlavě se mu vynořila poslední slova manželky: „Moc se neztrapni a nepřizabij. Jedu s dětma k našim, sekanou máš v troubě.“

„Mami, zabije se táta?“

„Když bůh dá, tak určitě ano.“

 

JE TŘEBA UZNAT, že pérovat na tom prkně uměl Létající dement perfektně a že to evidentně někde nacvičoval.

Jak nějaké zlověstné znamení na chvíli zrovna zašlo slunce; zahradu pokryl stín.

„Skákej, vole,“ řekl někdo. „Voda je akorát.“

Byla to nádherná šipka.

 

LETAJÍCÍ DEMENT se dole strašlivě rozplácnul.

„…můžete. Uvolněte kohout.“

 

Z BLÁZINCE ho pustili po třech měsících pozorování.

Obratem sepsal dopis Asociaci neobvyklých rekordů, aby jeho výkon ratifikovali. Tam si poklepali na čelo, zvláště závěr stál za to: „Na důkaz mé důvěry přikládám fotografii svého obřího přirození. S pozdravem, Létající dement.“

 

„VÁŽENÝ PANE, je nám líto, ale Váš husarský kousek nesplňuje podmínky Pravidel Asociace k uznání neobvyklého rekordu. Již minule jsme Vám sdělili, že přípitek není vyjmenované slovo po B, k tomu druhému se lépe nevyjadřovat. S přáním krásného dne…“

 

NESLÝCHANÁ drzost. Člověk jde s kůží na trh, a oni…

Víc jak měsíc Létající dement usilovně přemýšlel, nejedl, nespal… Vytře jim všem zrak, to budou koukat.

Až na to konečně přišel. Bylo to, jedním slovem – NĚCO.

 

VYSLOVÍ NEJVĚTŠÍ LEŽ SVĚTA.

 

„GENIÁLNÍ,“ pochválila ho sarkasticky žena. „Já jdu zatím žít…“

 

 

…ŽIVOT V PRAVDĚ

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.