Dělení světů: pravé pohádkové a nepravé duchovní a matrixové reality

Dochází k obrovskému přeuspořádání realitního pole Stvoření/Nestvoření. Plaveme v oceánu zlatých bílých skalárních zelených a dalších energií… Lituji zvláště lidi ve velkoměstech, kde to je všechno odcloněné…

Rozklikni.

 

Pohádkový svět, to je přesně to známé „ani to ani tamto“ nebo „země nezemě“. Znamená, že jsem (jsi, jsme) láska a příšera zároveň. smile

 

Pohyb po obvodu kruhu lze totiž vést dvěma směry současně, takže cokoliv jiného je vlastně úplná pitomost a člověk (bytost) se tím vzdává skutečného, „nefalšovaně živého“ života. To jsou potom všechny ty duchovní výmysly nebo matrixové světy, které mnohdy dokonce napohled mohou působit i „světelněji a srdečněji“ – nuže, drazí přátelé, zdání klame… Je to jak s tou obyčejnou, hliněnou vázou v hromadě zlata.

 

Být pouze láskou je bohužel hloupost, která se neslučuje s realitou (leda pokud je láska zároveň i humorem a hrou fantazie). Mnohem větší hloupost je ovšem být nemilující příšerou – zrůdou bez emocí…

 

To, že vůbec něco je, stojí na principu „dva v jednom“ (život má zpětnou vazbu sám se sebou v podobě prožívání – vědomí ví samo o sobě – mysl přemýšlí o sobě samé).

Existence je pohyb a mysl v jednom, tudíž vlastně ani jedno, tudíž živoucí záhada. Odtud je už krok k pohádkovosti.

 

 

Popírání „oboupohybu“ (nebo nevědomost o tom) vede k vytvoření dvou oddělených kruhů. Realita jednak nemůže reagovat jinak a jednak je tím pádem okamžitě všechno v hajzlu. smile Výsledkem je, že si začneme myslet (věřit), že ten druhý (nebo nějaká věc) je nepřítel – začnou existovat NESMYSLNÉ problémy a starosti (jelikož v prapůvodním stavu jsou příčina a následek zcela synchronní a vše se automaticky řeší samo, i když opticky, vnějškově může všechno vypadat velmi podobně jako ve světě nesmyslů).

Kruh lze chápat jako spektrum vyjádření, v třírozměrné projekci jako součást multispektra (koule), takže si lze snadno představit, kolik možností projevu asi existuje. Většina lidí bloudí labyrintem matrixových a duchovních realit, aniž by si uvědomila, že vůbec nejde o to nalézt správnou možnost – která ostatně neexistuje laugh -, ale o to, že ten druhý kruh je fata morgána…

 

Výsledkem rozdělení je místo bezpodmínečné lásky jakožto univerzální, všemocné prasíly – sentimentální, sugestivní (sugestibilní), zranitelná a zraňující, ve skutečnosti podmíněná láska, chápaná nesprávně pouze jako emoce. Jenže emocím předchází hnutí mysli, takže to pouhé emoce být nemohou. Skutečná láska má svůj vlastní, moudrý rozum a vůli, zdravé sebevědomí (umí také „zařvat jak lev“); každá energie je v první řadě působící silou.

Výsledkem rozdělení je místo původně zábavné, byť třeba i strašidelné příšery – bezohledná, sobecká, zlá kreatura, čili vlastně nemocný dement…

 

 

Existence je pohyb a mysl v jednom, v jiné perspektivě vnímání tedy ani jedno, tudíž jde o jakousi „živoucí záhadu“. Existence a zázrak jsou totéž, život – takový, jaký JE, ne takový, jaký si myslíme, že je – je pohádka!

Pohádka souvisí s láskou a fantazií – čarováním, kde čáry mají i význam geometrie a vibračního vzoru, souvisí s multidimenzionální fyzikou, energetikou a strukturou časoprostoru, i když asi je to lepší nevědět smile -, všezahrnujícím absolutnem, a lze to tudíž celé i „pomíchat“ nebo „zpřevracet“. V podstatě i ten nejšílenější horor či horoucí peklo je stále jenom druhem pohádky, příběhu (líbí se mi slovo „snočas“). Existenci to je úplně jedno! Záleží na NÁS. Nikdo přece nemůže za to, že se rozhodujeme být hloupí a ignorovat její povahu: každá květina, malé děcko, pták či zvířátko, potok, les, slunce, obloha, ale zrovna tak i bouřka či havran, krokodýl, noc a měsíc, hvězdy… to na nás den co den doslova hulákají, a my jako vypatlanci čumíme do svých „chytrých“ tabletů. Ve vymýšlení hovadin a „systémů víry“ – věření v naprosto idiotské (peníze, úřady, celebrity), ba až kanibalské a sadistické nesmysly (viz třeba nošení kříže a uctívání mučení – věřte v úplnou blbost a budete spaseni) je lidstvo skutečným odborníkem. Výsledkem rozdělení je zkrátka CHORÝ MOZEK…

 

 

Nejlepší jsou také takové ty patetické hlášky typu „Bůh nás miluje“ nebo úplné debility z channelingů jako „Jste významně milováni“ a podobně (padlé či distorzní bytosti původem z 10-12D mají znalosti, na které tady zpočátku koukáme jako puci; to ale neznamená, že je nemohou pokroutit nebo do nich něco přimíchat; hodně rády také dezinterpretují a vynechávají to klíčové).

Zdroj/Jsoucno – Absolutno ale láskou JE, pro realitu mezi činností a osobou není rozdíl, je opět a jen na nás, abychom to realizovali, ne aby nám někdo z obláčku cynicky sděloval, jak nás nahoře šíleně milují (což nám je samozřejmě houby platné a jen to odlákává pozornost).

 

 

Zdroj/Jsoucno představuje optimálně fungující, maximálně efektivní typ inteligence. Z určité perspektivy (existuje několik takových základních, kvůli dynamice, pohyblivosti, živosti) je Zdroj interaktivním energetickým souhrnem všech možných latentních i skutečných individuálních vědomí „prvního řádu“.

Zní to napohled komplikovaně, ale každá část Božské Mysli (která je absolutní, tudíž je současně i Duchem, Láskou, Vším…) pracuje na své vlastní „frekvenci“ (což je vlastně zcela samozřejmé – to je ten vtip) a je tedy v podstatě samostatnou bytostí (každá část je vlastně takové dvojče či sourozenec; Zdroj/Jsoucno není jedinec, ale „rodina z podstaty“).

Podstatou myšlení je právě tato komunikace či dialog částí (tónů, barev), Zdroj je něco jako „všemi barvami hrající, symfonický orchestr“. Málokdo by asi čekal, že Prapodstata/“Vše, co jest“ bude takto „pohádkově romantická“ či až nečekaně „zajímavě dobrodružná“ – doslova ŽIVOUCÍ KRÁSA SAMA…, že? smile A to zdaleka není všechno.

Pro duše zblbnuté nějakým automatickým „věřením v něco“ či duše v zapomnění (což si bohužel ani neuvědomují), myšlenka, že život je pohádka, působí jako něco totálně „mimoňského“ – nedokážou si vůbec připustit, že by nějaká inteligence byla pohádková. Zdroj je ale Všemoudrost a optimální, moudrá mysl – zvaná Přečtemyš smile – skutečně nemůže přijít na nic lepšího. Nic chytřejšího neexistuje. Naopak ten největší omyl (nejen) člověka je si myslet, že pohádka je něco hloupého; právě naopak! Hloupé je všechno ostatní a nemusíme chodit daleko pro důkaz, ten je všudypřítomný…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.