Vyřešení „záhady primární anomálie“

Absolutno – všemožnost – zahrnuje naprosto vše, včetně těch největších absurdit, „nemožností“ a paradoxů. Vrcholem jsou různé typy neexistence (ničeho), kdy je jasné, že něco takového může vyjadřovat pouze určitou kvalitu či povahu (anomálii) existence; pokud by to bylo opravdu „naprosté vůbec nic“ (ve smyslu kvantity či rozměru), tak o tom nelze jaksi nic sdělit a ani nás to vlastně nemůže napadnout, neboť není co. smile

 

Typickým ničím je lež. Když například řeknu, že krychle je kulatá, každý ví, že to je nesmysl (kulatá krychle neexistuje).

Nic lze vytvořit pouze nesprávným skloubením dvou (a více) faktorů. Samo o sobě neexistuje.

Pokud by například kůň cválal na jezdci, vzniklo by tím utrpení a zlo. Celá záhada je ale ještě mnohem hlubší: jako kreslený film nebo nějaký humoristický příběh by to právě naopak bylo velice vtipné; kdo by chtěl číst o tom, jak jezdci jezdí na koních?

 

To, že absolutno v sobě zahrnuje i něco, co v něm vlastně vůbec není, je na jednu stranu velice zajímavá (vzrušující, dobrodružná…) a na stranu druhou velice dvojsečná věc – záleží, jak se použije.

 

Veškeré bytí je pouze o tom, uvědomit si a „prohlédnout“ tuto záhadu (mystérium/zázrak existence). Není to vůbec o tom, „zničit temnotu“. Jak chce někdo porazit něco, co je součástí všeho? smile Jakmile si kůň a jezdec vymění role, všechno je vyřešené.

 

Nicota je přízrak, přelud, obluda, netvor, příšera… – ve spojení s hloupostí tvoří zlo (porušenost, choromyslnost), ve spojení s chytrostí činí existenci tou nejfantastičtější, nejzábavnější a nejextatičtější věcí na světě.

Rozhodující je zdroj energie (externí/vnější – potřeba parazitovat, škodit a odsávat energii z okolí*; nebo interní/vnitřní – podstatou bytí je duch/duše/opravdovost/srdce/láska, VŠEMOCNÁ, DUCHOVNÍ SÍLA, „zřídlo zázračného, živého světla“).

 

A nesmíme také zapomenout, že popíráním temnoty (ignorováním paradoxu) podporujeme a volíme špatnou stranu (což ale vlastně ani není strana, spíš jakýsi hybrid – paskvil).

 

 

* chápe realitu jako něco rozděleného; trpí falešným pocitem vlastní výlučnosti, přitom jsme všichni pouze různým „vyjádřením jednoho a téhož Prajádra“

 

 

 

 

Existence je naprosto úžasná a dokonalá

Malé miminko (holčička) předstírá pláč, kdykoliv se jeho tatínek přiblíží k nehtům se záměrem ostříhat je. Pak propuká ve veselý smích, jak tatínka zase nachytala. – BULVY

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.