Existenci lze buďto tvořit nebo spotřebovávat. Je přitom úplně jedno, zda máte (v rámci neporušenosti) visačku „anděl“ či „démon“. Meti tím totiž ve skutečnosti není rozdíl; paradoxně tento rozdíl byl až VYTVOŘEN.
Pohyby v realitním poli dříve nebo později vyvolají nutkání změny. Stvoření, které se nevyvíjí, se pomalu ale jistě dostává „mimo fázi“ (mimo rytmus toho, oč „tam kdesi uvnitř“ – v „aktuálním stavu“ Zdroje – momentálně opravdu jde). Začíná žít ve „vyřazeném modelu“.
Znamená to vlastně pouze „používat Existenci“, skoro jako být nějakým „vegetujícím zařízením“ (místo Existencí samotnou – metamorfujícím se vědomím). Z bytosti se tak stává pouhý SPOTŘEBITEL.
Stejně jako umělá merkaba nebo Fibonacciho sekvence existenci pouze spotřebovávají (jsou vlastní nepravému vesmíru rození a umírání), totéž platí o každém, kdo žije v domnění, že nějaký „údajný Bůh“ stvořil „automaty na lásku“. Bylo to právě nebeské „usnutí na vavřínech“ – falešný pocit „neomylně věčné idyly“ – co otevřelo Pandořinu skříňku…
DOPORUČENÉ
„V příliš čisté vodě ryby nežijí.“
Diamant (zkrystalizovaný uhlík) není jen o duchovním srdci (diamantové, duhové světlo) a o „andělech“ (angel – angle/úhel – prizma, křišťál, světlo), ale zrovna tak je i o „démonech“ (diamant – démant, oheň) – ve smyslu nerozdělené reality. Pokud andělé stráží a bojují, kdo jsou tedy potom ti stvořitelé? Že by „moudří draci“ (když už se to musí nějak nazvat)…? Fantazii se meze nekladou – to je ale přesně to, co tzv. rádoby „pozitivně světelní“ lidé dělají: kladou fantazii meze.
Pohyb po obvodu kruhu vede vždy dvěma směry; „vír živé pravdy“ se vždy točí na obě strany, což ovšem „předo-zadní“ lineární pozorovatel nedokáže pochopit…
Absolutno (harmonický vibrační vzor) „hru“ na nějaké dobro a zlo či světlo a tmu vůbec nehraje. Jediné zlo, jaké může existovat, je rozbitá existence. Že má nějaký vůl strach jít v noci sám na záchod, je jen jeho problém. 
(+)X Y Z(-)
MY/SL
ČeskosLOVEnsko