Největší tajemství věků, které vlastně vůbec není tajemstvím

Zdrojová prasíla/inteligence má několik základních projevů. Jeden z nich lze popsat jako takový „vír živé pravdy“, což souvisí například s vortexem, spirálou, koncentricitou/soustředností na fyzické úrovni a koncentrací/soustředěním (VŮLÍ/ZÁMĚREM/DUCHEM/SRDCEM/MYSLÍ/POZORNOSTÍ) na úrovni metafyzické.

 

Veškerá manifestovaná realita pracuje s dostředivými/odstředivými – posměrnými/protisměrnými pohyby. Pokud se vír točí doprava, energii můžeme říkat anděl, pokud doleva, energii můžeme říkat démon. Dotyčná inteligentní/vědomá energie je vlastně takový živý plamen či „krystalický oheň“. Jestliže se nepohybuje a pouze JE (pouze se určitým způsobem vlní či jakoby plave; nachází se ve stavu nevyjádřené, „zrušené“ polarity), energii můžeme říkat třeba VŠEVĚDOMÍ/VŠEMOUDROST nebo jednoduše ZDROJ.

 

Evidentně z toho vyplývá, že tzv. trojplamen či trojpaprsek je zcela přirozené vyjádření tohoto kosmického/božího zřídla. Trojplamen znamená „tři v jednom“, možnost tento trojplamen aktivovat znamená „dva v jednom“ (Zdroj jako jeden a zároveň potenciálně Zdroj jako tři). Souvisí to s holografickým/krystalickým poměrem 2:3 (respektive 3:2), kde dvě třetiny ku jedné třetině (v intencích celku) rovná se 2:1 (respektive 1:2); vypadá to možná jako nějaký blábol či primitivní nesmysl, ale opak je pravdou (lze z toho odvodit téměř vše; krystalický poměr souvisí např. s rotací živé merkaby či s krystalickou spirálou).

 

Anděl (angel) souvisí s úhlem (angle, prizma). Démon souvisí s démantem/diamantem. V obou „křišťálových“ případech jde samozřejmě o konstruktivní jev s pozitivním/blahodárným/extatickým/láskyplným záměrem – neboť energie není rozdělená. Udělá-li pomyslný „pozorovatel víru“ čelem vzad, z anděla se stává démon a z démona anděl, aniž se přitom cokoliv změnilo. Hledisko pozorovatele je ve skutečnosti všesměrové.

 

 

Nyní si představme, že nějaká bytost ztotožněná s andělskou/“světlou“ podstatou začne mít z nějakého důvodu (popudu) nutkání „zažít také něco jiného“, tzn. projevit se jako něco „temného“. Ono ani není divu, neboť absolutno je VŠÍM. Tato bytost ZAČNE CHTÍT být nejen andělem, ale i „něčím jiným“. Zdá se jí to příliš jednotvárné, málo vzrušující/dobrodružné (a popravdě řečeno, tato touha či pocit ji vůbec neklame, protože bez kontrastu není život).

 

Kéž by tato bytost věděla, jaká je pravda! smile

 

Jakmile totiž „nevím a chci“, vír se přestává točit přirozeně, zpomaluje, zadrhává… – v extrémním případě se dokonce může rozštěpit na dva (a boj nebe s peklem; což je bohužel – zatím ještě – případ tohoto dualitního světa, kde je mezi pravo- a levotočivým pohybem tím pádem velký rozdíl)…

 

Jak už bylo řečeno, soustředný charakter víru souvisí s koncentrací a VŮLÍ. Toto je pravá podstata toho, čemu říkáme „svobodná vůle“. Znamená to přirozeným způsobem probouzet a manifestovat energii. „Nevím a chci“ naopak vytváří nepřirozený nátlak, čímž se akt vůle deformuje a mění ve svévoli, zvůli či zlovolnost.

 

Anděl vůbec nemusí ani nepotřebuje stát se něčím jiným. Už tím něčím jiným dávno je, ani tím nemůže nebýt.

Na jiných místech se snažím vysvětlit, že jsme vlastně takový „živý přízrak“ (metamorfující se vědomí, „živá smrt“, záhada, zázrak, živoucí mystérium…). Nejen to, my jsme opravdu i ti démoni.

Nelze být ničím jiným, nežli vším – záleží pouze jak…

Pokud VÍM, nepotřebuji nic chtít – už tím JSEM. Jedině pokud nevím (čímž funguji z pozice neúplného a tedy falešného, nevyváženého středu), vytvářím tím z démona zrůdu a z anděla automat na světlo a na lásku…

 

 

Pochopí už konečně všichni ti ezoterici a spiritualisté, že to je všechno úplně jinak…?

 

 

* * *

 

 

Vnitřní oheň či věčný plamen inteligentní, živé energie, jež je naší podstatou a kterou i ve své podstatě JSME, lze popsat jako „skalárně-vlnovou kompozici Ducha svatého“ (svatý = celistvý, plnospektrální, komplexní, integrovaný, nepolarizovaný/androgynní/multipolární…) – mj. z toho důvodu, že inteligentní, tvořivá energie (živé světlo/vědomí, duše, duch…) je myslí a pohybem v jednom. Jsme zároveň něčím, co se pohybuje (vibruje, vlní) a prožívá život (emoce, extáze) – čili jednoduše ŽIJE, JE, a zároveň něčím, co tvoří, představuje si a myslí. Vždycky existuje nějaký reálný/konkrétní a nějaký konceptuální/abstraktní faktor současně (princip „dva v jednom“) – zjednodušeně řečeno základní tří- (a více) rozměrná a základní dvourozměrná projekce reality, což fyzikálně/fyzicky souvisí s holografií, krystalizací či tzv. „primární/kvantovou anomálií“ a metafyzicky například s paradoxem, absurditou či humorem.

 

 

Zřídlo duchovního srdce a zřídlo třetího oka představují vyjádření jedné a téže síly či inteligence. Oba zmíněné fenomény lze chápat jako čakry (energetická centra) či portály (hvězdné brány) a spojuje je zvuková membrána DNA (potažmo jazyk, symboly – lidská řeč, a samozřejmě i intuice, jasnozřivost či telepatie; také například hudba, poezie či obecně umění…).

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.