Jediné, oč jde, je pochopit nerozdělenou realitu

Podstatou humoru je HRA s temným prvkem. Smích souvisí s bránicí, potažmo bránou duchovního srdce – a tedy i duší, duchem, dechem, spojením se Zdrojem/Absolutnem.

Jestliže něco cítím, nevidím to, i když vím že to je – ve hře je tudíž opět temný faktor (tma).

Jsou snad láska a humor „zlé“, anebo to je spíš SVĚTLO…? smile

 

Veškerá vně projevená realita stojí na SOUHŘE posměrného (dostředivého) a protisměrného (odstředivého) pohybu, který ale probíhá v rámci JEDNOHO SPOLEČNÉHO CELKU, jímž je (pro ilustraci) kupříkladu kružnice a její obvod.

 

Příčinou manifestace zla (destruktivní formy temnoty) je VÍRA ve dvě oddělené kružnice (ať už to je pouze iluze, nebo se to „podařilo“ i realizovat, zhmotnit), respektive NEVĚDOMOST – neznalost, že tzv. „světlo“ a tzv. „temnota“ v jejich konstruktivním, blahodárném smyslu se liší pouze směrem pohybu (jsou podobně nerozlučné jako žena a muž).

 

Konflikt může vyvstat pouze v rozdělené realitě, jejíž podstatou není pravda, nýbrž FIKCE.

 

Temnota či tma v jejím přirozeném významu je asi tak „zlá“ jako noční bouře. Žádné dobro a zlo neexistuje, dokud onomu nesmyslu neuvěříme a tím ho nestvoříme. Určitě jste si všimli, že například smích a pláč (či orgazmus a nějaká strast) od sebe zvukově mnohdy vůbec nelze rozeznat. Příroda, nějaké zvířátko nebo nevinné malé děcko jsou v jeden okamžik takoví, a v druhý „pravý opak“ (s úplně plynulým přechodem) – mezi kupříkladu něžností a zlobivostí pro ně není rozdíl. Pročpak jen to asi tak je…?

 

Srdečnost bez současné schopnosti se zdravě naštvat existuje pouze ve světě hlupáků nebo robotů.

 

Rozdíl mezi světlem a tmou existuje pouze ve světě bláznů. Humor, extáze, dobrodružství, erotično, umění, noc, počasí či roční období (zastřelte podzim, je málo „veselý“), mystérium, přízrak smrti… – jsou zrovna tak dobré a zrovna tak nezbytné jako sounáležitost či úcta k životu. Opravdový život je totiž ZAJÍMAVÝ!

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.