Jeden nekonečný velkolepý „trik Absolutna“

Každá myšlenka má svůj jedinečný vibrační vzor a svým způsobem je živou entitou (zaznamenaným pohybem, který, pokud se dostatečně opakuje, se skutečně může stát jakousi kvazi/zrcadlovou bytostí). Jelikož Zdroj/Duch – Absolutno nezná rozdělenost, Božská Mysl jakožto potenciální Všemožnost (nekonečné pole možností) je tudíž vlastně jakási „mnoho-bytost“, vlnící se oceán individualit, a zároveň je Jednotou (propojeným, jednotným polem – silovým komplexem).

 

Proces či akt myšlení spočívá v DIALOGU dvou různých pomyslných „osob na pozadí“ („za zrakem“); analýzou struktury časoprostorového kontinua lze snad dokonce odvodit určitý jejich základní nezbytný počet, související s čísly jako 64 či 144, respektive 8 a 12 – viz květ života v projekci 3D, oktávy, alikvóty apod. Nepochybně v tom také někde, jako téměř vždy, bude figurovat KRYSTAL (křišťál, diamant…) – ve smyslu živosti, mnohobarevnosti, sebeztvárnění, živé interakce s Božským Zdrojem.

 

„Okraje“ pomyslné individuality jsou ve zdrojovém poli zcela průzračné, jejich energetická charakteristika se od samotné osoby či vědomí nijak neliší. Oživených (stvořených) individualit může být neomezený počet, mohou být naprosto rozdílné – a přesto zde (v tomto případě) nemůže vyvstat žádný problém. Řada lidí se domnívá, že „vzdát se ega“ znamená proměnit se v nějakého slunečního kreténa; smile je to jeden z největších bludů.

 

NA VLNÁCH IMBECILITY

 

 

 

Ego ve smyslu individuálního vědomí lze ztratit jedině dlouhodobou devastací svého duševního jádra, v podstatě jakýmsi vyznáváním „anti-existence“, znesvěcováním bytí.

 

Ego ve smyslu primárního ztotožnování se s identitou odvozenou od těla, respektive určitých fiktivních vrstev/“já“ spojených s inkarnací (Ing. Jozef Bláha, předseda bůhvíčeho, majitel bůhvíčeho, manžel bůhvíkoho; možná ale že i „duchovní totožnost“ je lepší vnímat s určitým osvobozujícím odstupem, neboť tak či onak jsme všichni „fraktály Absolutna“), nicméně souvisí čistě a jen s (ne)moudrostí a (ne)inteligencí dotyčného; věřit například neoblomně tomu, že jsem OPRAVDU mistr světa v bůhvíčem, může jedině blázen. Ať je ona role sebeúžasnější, pořád je to jen role, hra, fikce. V „druhém plánu“ si to užívat lze, může to být hotová extáze, perfektní zkušenost a zážitek. Ale základem musí být PRAVDA.

 

Je-li základem FIKCE, rámec bytosti či zmíněné její „okraje“ se začínají jakoby zakalovat, vyhraňovat (v informačním poli se onen sebeklam usazuje v podobě fantomové energie/symboliky/inteligence – slovo SAZE to vystihuje). Přestává to být HRA, kterou to ve skutečnosti nemůže nebýt. Kdyby všichni věděli, že celé univerzum či multiverzum je jen jediný gigantický interaktivní multidimenzionální superhologram, ve kterém „nic není vážně“ (kromě nás samých a věcí, které z toho vyplývají – jako například soupatřičnost a úcta k životu), neexistovalo by nic jiného nežli nekonečný ráj. K tomu je také život určen. Brání tomu pouze nevědomost, v mnoha případech až notorická blbost.

 

Pouze blázen může trvat na své fiktivní identitě, zatímco ve skutečnosti je Absolutnem… Individualita je pouze určitý „průzračný vzor“ v nekonečném oceánu Bytí, jediné oč jde, je jeho neporušenost (tak aby rezonoval nezávisle přímo se Zdrojem; jde vlastně o nevytváření odpadu jakožto důsledku špatného „zarovnání“, neprohlédnutí toho, kým skutečně jsem/jsme; není možné být ničím jiným, nežli vším – záleží pouze jak).

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.