Jak probudit lidstvo z hypnózy

Zlo je manifestovaný obraz nevědomé části kolektivního vědomí (příslušného druhu, v našem případě lidí). Podstatou této nevědomosti je mj. sebe-identifikace s fantomovým projevem „já“ (částí mysli, paměti), kdy se přednostně pokládáme za něco, kým jsme ve skutečnosti pouze formou role, čili hry.

 

Nejsme tělo, nejsme žádný náboženský ani jiný „výrobek“, nejsme ani obraz své paměti, nejsme zařízení na existenci – jsme existence samotná v její úplnosti.

 

Absolutno nemůže dělat nic jiného, nežli vytvářet pomyslné hranice (působiště sil) a tím se definovat jako část sebe sama (podobně jako kapka v oceánu). Jádrem této části je ale vždy VŠE. Je třeba se přednostně pokládat za jádro – VĚDĚT, že jím jsme. Vyjádření (manifestace) je prostředkem k prožívání reality, k zakoušení jejích nekonečných možností. Jakmile víme, že jsme VŠÍM, v nepokřiveném, harmonickém významu onoho (Absolutno samo o sobě zahrnuje pouze pozitivní a neutrální manifestace; například i negativně polarizovaný elektron je ve smyslu fungování celku rovněž pozitivní – konstruktivní), pro nic destruktivního jednoduše NENÍ MÍSTO. Zlo se nemá KDE projevit. Již je v onom VŠEM obsažené formou blahodárné temnoty – humoru, extáze, dobrodružství, erotiky, umění, noci, počasí či ročního období, mystéria, iluze, přízraku smrti…

 

Typický pro vně projevenou, manifestovanou realitu je současný možný pohyb dvěma směry, daný pomyslnou hranicí (viz například vzor květu života a kružnice, nebo rezonanční tělesa apod.). Po daném obvodu či hraně se lze pohybovat posměrně i protisměrně vzhledem ke středu či hledisku (těžišti). Oproti tomu nevyjádřená (neprojevená), beztvará energie (zdrojové pole), která neobsahuje žádný manifestovaný záměr, nemá žádné pomyslné hranice a tím pádem ani žádný určený pevný směr (viz spin, vektor); jakýkoliv potenciální rozměr/hodnota/vzorec… zde existuje pouze ve formě jakési rozvlněné multiprojekce – skalárně/vlnového pole.

 

Jakýkoliv posměrný/dostředivý pohyb v manifestované realitě existuje ve své původní, přirozené, neporušené podobě pouze za předpokladu, že je současně jeho aktérem zahrnut jako stejně hodnotný a nezbytný i protipohyb (protisměrný/odstředivý pohyb). Zatímco „vědomí jednoty“ vnímá oba pohyby jako součást jednoho a téhož celku (což je vlastně úplně jasné), „dualitní vědomí“ oba pohyby ZCELA NESMYSLNĚ odděluje (což se nakonec může i opravdu realizovat, manifestovat) nebo dokonce jeden z nich eliminuje.

 

Pokud se někdo o sobě domnívá, že je „hodný“ či „přívětivý“ (pohyb „doprava“) a neumí se projevit i jako „zlobivý“ nebo „zdravě naštvaný“ či „kritický“ (protipohyb „doleva“), tak LŽE, protože to technicky zkrátka není možné.

 

Na závěr ještě tohle: někdo si možná zase říká, k čemu tyhle „filozofie“ jsou dobré. Jednoduše k tomu, že jakmile tuto PRAVDU pochopí dostatečné množství lidí, mřížka kolektivního vědomí (kterou to stimuluje) se přeorganizuje a otevře ostatním přístup k jistým informačním/datovým vrstvám, na které by jinak neměli dosah. V současnosti třeba 90 % lidí čumí na televizi jako na zjevení – co kdyby jim ale „zničehonic“ masově došlo, že to je jen nástroj manipulace a místo toho 90 % lidí začalo důvěřovat alternativním médiím? Co kdyby se všichni najednou rozhodli, že prostě zítra nepůjdou do práce a BUDOU SI VLÁDNOUT SAMI, tak jak to je ostatně napsané v ústavě?

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.