Zlo je génius, který sedí na záchodě hlavou dolů

Všechno je myšlenka a myšlenka je energie, jejíž podstatou je pohyb, přičemž mysl má tu vlastnost, že dokáže přemýšlet sama o sobě. Tato samočinná zpětná vazba se projevuje například jako vlnění (elektro-magnetizmus), vibrace (zvuk, světlo) či ve vztahu k bytosti emoce nebo nějaký druh prožívání (reflektování) reality. V jistém smyslu je tudíž naprosto vše, co existuje, živou entitou.

Živá entita, jako například nějaká bytost, vytváří svým konáním a myšlenkovými či citovými pochody paměťovou stopu; informace existují v rozmezí 0 až 1, čili v jakémsi zrcadle či negativu (viz hyperbola a graf funkce y=1/x).

 

 

Existence je VŽDY 100 %.

Co se stane, když například část své osobnosti blokujeme nebo předstíráme, že jsme někým jiným, nebo tomu dokonce věříme (žijeme v sebeklamu)…? Část informací se automaticky přesune do záporné oblasti.

Tato oblast je jakousi anti-realitou. Zatímco z kladné oblasti (krystalická mřížka —› obloha, Slunce, zemské jádro…) se informace dále odrážejí (interagují; cirkulují, což způsobuje záření, svit, přirozený proud/tep života) zpět do světa živých bytostí, v záporné se usazují a vytvářejí jakýsi druh zrcadlové či fantomové inteligence (energetických „sazí“ se samozřejmě musí navrstvit kritické množství, přičemž platí zákon přitažlivosti stejnorodého a soběpodobného/soběpříbuzného).

 

Když archanděl Lucifer (a jeho následovníci) ze zvědavosti (pravděpodobně s vazbou na předchozí cyklus Stvoření) násilím přetrhnul svoje přirozené spojení s jemnohmotnou, duchovní sférou, aby zakusil hmotu (a vytvořil dualitu), nepřivedl tím na svět pouze Satana – u tak vědomých a inteligentních či moudrých bytostí by to ještě asi nebyla taková katastrofa. Především tím došlo k vytvoření fantomového archandělského archetypu – anti-života, černé energie, černého slunce… (pozn.: kult černého slunce rovná se např. černý papež, katolická církev a Vatikán, dříve Saturnia, radikální formy islámu, nacizmus, fašizmus —› Hitler/Merkel, EU, USA/NATO…; ve výčtu by neměly chybět rovněž některé negativní mimozemské rasy).

Anti-život lze popsat jako určitou hybridní formu vlnění. Daný druh vědomí či anti-inteligence vrcholně nesnáší přirozenost (ducha, přírodu…), ryzí cit, čisté světlo a jakoukoliv formu nepokřivené, čisté energie (Kundaliní, orgazmus, centrální Slunce, bezpodmínečná láska…). Tato zrcadlová inteligence je nicméně nepřekonatelným mistrem iluzionistou na poli logiky a abstrakce, na poli analytické, levé mozkové hemisféry (zjednodušeně řešeno, vše, co z prostoru fantomové inteligence vychází, jsou bohapusté LŽI: viz zejména všechny ty banky, úřady, instituce, korporace, masmédia či politika).

 

Důležité je nicméně vědět, že – obrazně řečeno – dokud nepohlédneme do zrcadla, zlo nemá na člověka absolutně žádný účinek (bezprostřední kontakt bez existující zpětné vazby je principiálně nemožný). Anti-život lze přirovnat ke koncentrované energii strachu (něco jako hodně hustá, černá krev, energetický kal či inkoust). Co se ale stane, když se nebojíme? Když máme JASNO? Spojení bez prostředníka prostě není možné navázat. Aby to bylo možné, lidské vědomí se musí smrštit, pokřivit, myšlenky se musí začít vlnit odlišným (zdeformovaným) způsobem. Na makro úrovni se fantomová inteligence opakovaně pokouší vytvořit a otevřít anorganickou hvězdnou bránu (vortex), neboť bez rozhraní (viz na grafu bod nula) se na nás prostě nedostane.

 

Jednou provždy se tohoto „mrtvého života“ lze zbavit pouze tím, že si Stvoření jako celek uvědomí, kým opravdu je. Je to pro mnohé jistě šok – pokud ale „nejskutečnější skutečné“ je v podstatě pouze samo absolutno, pak jsme vlastně takový „přízrak smrti“ či „živá smrt“, jelikož žádná forma netrvá věčně. Inteligentní, živé světlo – metamorfující se vědomí, není pouze láskou či extází, myslí, fantazií, pozorností či duchem; je to beztvará či z jiné perspektivy formotvorná, tvořivá energie, čili dá se říct „temný přízrak“. Tuto okolnost zejména spirituálně či ezotericky založení lidé většinou úplně ignorují. Jenže mezi temnotou a zlem je obrovský rozdíl – podobný asi jako mezi humorem a idiotem, který scénář kresleného vtipu chápe vážně. Nelze být ničím jiným, nežli vším – záleží pouze jak.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.