Neštěstí duší započalo, když si začaly hrát na „duchovno“…

Tak jako kůže očního víčka „odděluje“ vnitřní a vnější svět bytosti, „odděluje“ tělo či obecně fyzická (vibrační) forma vědomí (ducha) prostor takzvaného „života“ od prostoru takzvané „smrti“. Ve skutečnosti se ale pouze určitým důmyslným způsobem mění parametry reality („hmotného snu“).

 

To, co přetrvává, jsme my samotní… – forma se však nakonec vždy (jednou) změní, jinak by to nebyla žádná zábava a nebyl by to ani skutečný ŽIVÝ život. V jistém smyslu jsme vlastně takoví „nemrtví“…

 

 

Neštěstí duší započalo, když si začaly hrát na „duchovno“; když si začaly hrát na takzvané „bytosti světla“…!

Tím – přestože ve skutečnosti jsme EXISTENCE samotná – se pasovaly do rolí jakéhosi nevěrohodného „zařízení na existenci“; a je opravdu otázka, zda jsou neživé (bytostně neživé) tyto polovičaté „světelné karikatury“, nebo zda je neživý nějaký „přízrak smrti“, který pouze hraje HRU na stín – vědom se dobře záhadné podstaty bytí, toho, že tam uvnitř jsme ve skutečnosti úplně někým jiným…

Hra na duchovno a na bytosti světla (ať už přímo nebo nepřímo) stvořila a magneticky přitáhla na svět i jev, jenž lze nejlépe popsat slovem „zloblbost“; to, co zavirovalo tuto planetu, není snad ani zlo, ale jakási forma existenciální demence či debility… (temnotu si představuji třeba jako démony a upíry, kdy dokonce ani nemusí dojít k ničemu v rozporu s duchem bytí – pokud ale světu vládnou čísla a téměř vše je měřeno hodnotou majetku, okázalosti, postavení a peněz, není to nic jiného nežli zhovadilá zkriplenost; a to je právě ten rozdíl mezi vzrušující, dobrodružnou temnotou a debilním zlem).

 

Absolutno lze přirovnat k jakési „rozvlněné, inteligentní energii…“, „tekutému, živému světlu…“, takže fyzicky či fyzikálně jsme skutečně světlem, křišťálem… (energií, silou, duchem, prostorem…) – jenže jenom proto, že nelze být ničím jiným. Niterně jsme BYTÍM v jeho ÚPLNOSTI, čili vším. Toto VŠE lze popsat jako mysl či fantazii a jelikož toto vše je živé a tudíž se to pohybuje (vlní, vibruje…) a podstatou života je život sám, „zpětná vazba života“ se projevuje jako prožívání.

Čím jsme opravdovější, tím harmoničtější, blahodárnější a extatičtější mají vibrace projev a účinek – a jelikož všichni pocházíme z téhož zdroje, je nad slunce jasné, jak se onen prožitek projevuje…

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.