Nové zjevení Pána Ježíše Krista: slovo boží, past predátora nebo dokonce obojí?

BYLY TO dva zcela odlišné světy: svět magické neduality a svět totální duality. První svět mohl sledovat ten druhý v peklovizi, druhý svět v ten první vůbec nevěřil, ačkoliv nelze říct, že by spojení mezi světy neexistovalo. Jednou za čas někdo nabyl jakéhosi tušení a občas dokonce někdo ze druhého světa reálně zmizel pryč.
Pokračovat ve čtení →

Pohádkový satanismus

Dualitní vnímání (světlo versus temnota) chápe individuální multiexistenci jako projev zmatení nebo schizofrenie. Už samotné VŠEVĚDOMÍ však zahrnuje aspekt multibytosti, od „líbezné pohádkové světlušky“ až po „démona hrůzostrašné smyslnosti“. Jelikož Vševědomím jsme MY sami na nejniternější úrovni, je jasné, že autentická realita má charakter neduální a že ve skutečnosti nejsme lokalizované entity.
Pokračovat ve čtení →

Univerzální náboženství

U nás v sousední vsi stojí nenápadný kostel Nejsvětější Trojice. Podobných staveb musí být na světě určitě nejmíň milión. Svým způsobem tyto budovy jsou takovými magickými nerosty, ztvárňujícími obsah našeho kolektivního (ne)vědomí. Představte si, že by většina podobných stavení byla spojena nějakou jednotící sílou, že by v nich přebýval kupříkladu duch rajské Přírody nebo nějaká pohádková duchovní energie…
Pokračovat ve čtení →

Satanské pohádkopeklo

„Zdrojem všeho“ není nic mimo nás – jsme to MY sami na té nejhlubší a nejzazší úrovni. Tu lze popsat jako sebe si vědomou, nekonečnou, bezesnou Dřímotu (dřímající Absolutno), což je magická NE-struktura, jejíž současnou a souvztažnou potenciální nehmotnou podobou je její fantastický opak – Sen. Neexistuje pohádka bez pekla a neexistuje bezesné beze snů: ve skutečnosti se to vzájemně obsahuje.
Pokračovat ve čtení →